Jak digitalizovat stará alba, aniž byste je poškodili

U mámy na půdě leží hromádka alb. Černé stránky s popisky bílou tužkou, dětské album se stužkou, kniha z dovolené ze sedmdesátých let se samolepicí fólií. Každý v rodině by je chtěl mít, a přitom od každého existuje jen jeden kus. Digitalizace to vyřeší, ale jen když ji uděláš tak, aby alba neutrpěla a soubory se daly použít i za dvacet let.

Proč jsou stará alba ošemetná

Volnou fotku položíš na skener a je hotovo. S albem je to jiné. Hřbet bývá tuhý, nebo už prasklý, a kdo tlustou knihu přitlačí naplocho na sklo, cítí, jak vazba praská. Stránky ze starého, kyselého papíru jsou křehké a na okrajích se trhají.

K tomu fotky často drží pevně. Lepidlem, fotorůžky, které vysychají, nebo pod fólií samolepicího alba, kterému se říká taky magnetické album. U toho posledního lepidlo za ta léta často ztvrdne natolik, že fotka už bez poškození nejde dolů. A ve starých scrapboocích bývají výstřižky, kartičky a sušené květiny, které jsou tak tlusté, že se desky už ani nezavřou.

Nejde tedy o to, prohnat všechno rychle skenerem. Nejdřív se u každého alba podívej, co vydrží.

Nejdřív celá stránka, pak fotky

Ať to uděláš jakkoli, začni snímkem každé celé stránky. Tak zachytíš rozvržení, jak ho autor vymyslel: které fotky patří k sobě, ručně psané popisky, kartičky mezi nimi. Kdyby se pak při uvolňování nebo posouvání něco pokazilo, máš aspoň zaznamenané, jak to bylo.

Potom, kde to jde, udělej samostatné snímky důležitých fotek. Ty použiješ k tisku, ke zvětšení nebo do nového alba.

Skenovat, nebo fotit

Plochý skener dá nejostřejší a nejrovnoměrnější snímek. Je ideální na volné fotky, volné stránky a alba s volnou vazbou, třeba šroubová alba nebo kroužkové pořadače, ze kterých jdou listy vyndat. Na sklo pak polož list, ne celou knihu.

U tlustých, vázaných nebo křehkých alb je bezpečnější fotit. Album zůstane ležet, hýbeš jen fotoaparátem. Postup je takový:

• Polož album na stůl k oknu, se světlem z boku. Přímé slunce dělá ostré stíny a odlesky.
• Otevřenou knihu podepři smotaným ručníkem nebo polštářkem pod deskami, aby hřbet nemusel být úplně naplocho.
• Fotoaparát nebo telefon dej přesně nad stránku, nejlépe na stativ. Šikmý úhel dává zkreslené snímky.
• Plastovou fólii ze stránky sundej, pokud to jde snadno. Když drží, foť dost šikmo, aby ses vyhnul odleskům, a perspektivu oprav dodatečně.
• Nepoužívej blesk.

Moderní telefon dá pro rodinné účely skvělý výsledek. Bezzrcadlovka nebo zrcadlovka zachytí víc detailů, což poznáš, když budeš chtít fotku později zvětšit.

Stránka 30,5 × 30,5 cm (12 × 12 palců) se na běžný skener A4 nevejde. Můžeš ji naskenovat na dvakrát a části pak spojit, ale to chce šikovnost s fotoeditorem. Vyfotit ji bývá jednodušší.

Rozlišení a formát souboru

Rozlišení při skenování se udává v dpi, tedy počtu bodů na palec. Pro tisk ve skutečné velikosti stačí 300 dpi. Jestli budeš chtít fotku někdy vytisknout větší nebo přiblížit obličeje, skenuj výš: 600 dpi je pro většinu fotek dobrá volba. Malé fotečky, třeba kontaktní kopie ze starých alb, skenuj na 1200 dpi nebo víc. Jde to i výš, ale soubory pak budou tak velké, že s nimi počítač může mít potíže.

Při focení se nepočítá s dpi, ale s počtem pixelů. Vyplň záběr stránkou nebo fotkou co nejvíc, tak z fotoaparátu vytěžíš nejvíc. Důležitou fotku radši vyfoť zvlášť zblízka, než abys ji pak vyřezával ze snímku celé stránky.

Pro formát souboru máš dvě dobré možnosti:

• TIFF uloží všechno bez ztráty kvality. Soubory jsou velké, ale tohle je tvůj master, soubor, na který už nikdy nesáhneš.
• JPEG je menší a funguje všude. Zvol nejvyšší kvalitu, aspoň 90 procent. JPEG po úpravách neukládej pořád znovu, protože pokaždé se trochu kvality ztratí.

Když JPEG později převedeš na TIFF, lepší nebude. Rozhodni se tedy hned na začátku. Častý postup je master v TIFFu nebo jako JPEG v nejvyšší kvalitě a k tomu menší kopie na sdílení.

Když fotky upravuješ, třeba ořezáváš, rovnáš nebo oživuješ barvy, dělej to na kopii. Master nech tak, jak vyšel ze skeneru.

Vyndat, nebo nechat

Vyndávej jen fotky, které jdou ven snadno, třeba ty v růžcích nebo v zasouvacích kapsách. Všechno, co je přilepené, nech při digitalizaci prostě na místě. Uvolňování zabere čas a občas se něco pokazí; to je samostatná práce, na později a s trpělivostí.

Když už fotky z alba vyndáš, podívej se nejdřív na rub. Často tam jsou jména, data nebo razítko fotografa. Naskenuj nebo vyfoť i rub, protože ty informace k fotce patří. A pak je vrať přesně na stejné místo, pokud je pořadí pro příběh důležité.

Pamatuj taky, že hodnotu má i album samotné. Výběr fotek, popisky ve známém rukopisu, pořadí: to všechno se ztratí, když album rozebereš.

Názvy, které později najdeš

Složka plná souborů s názvy jako IMG_4032 je za rok k ničemu. Předem si vymysli pevnou strukturu a drž se jí. Systém, který funguje dobře:

• Jedna složka na album, s výstižným názvem, třeba album-babicka-annie-1955-1965.
• Soubory číslované podle pořadí stránek, s názvem alba: babicka-annie-s012.tif pro celou stránku, babicka-annie-s012-03.tif pro třetí fotku na té stránce.
• Pokud znáš rok, začni jím, třeba 1962-plaz-scheveningen-s012-03.tif. Soubory se pak samy seřadí podle času.

Používej malá písmena, pomlčky místo mezer a žádné znaky jako lomítka nebo dvojtečky. Ty pak dělají potíže na jiných počítačích.

Ručně psané popisky a to, co o fotce víš, můžeš uložit do popisu souboru, do metadat. Spousta fotoprogramů na to má políčko. Nebo si ve složce veď jednoduchý textový soubor, kde u každého názvu souboru napíšeš, kdo je na fotce a co o ní víš. Požádej starší příbuzné, ať se podívají s tebou, dokud to jde, protože často vědí, kdo na fotkách je.

Ukládej na víc než jedno místo

Sken na jednom notebooku je stejně zranitelný jako album na půdě. Postarej se, aby soubory byly aspoň na dvou místech, třeba na externím disku a v cloudu, a nejlépe jedna kopie mimo tvůj domov. Počítá se i kopie u bratra nebo sestry. Občas zkontroluj, jestli se soubory pořád otevřou.

Jestli chceš stránky vidět i jako knihu na poličce a sdílet je, s kým chceš, je na to stvořená aplikace jako Scrappd.

Co s originály

Nic nevyhazuj, ani když je všechno naskenované. Sken zachytí, co jsi v tu chvíli dokázal vidět; originál toho často obsahuje víc. To platí hlavně pro negativy: ty si vždycky schovej, protože je v nich víc informací, než zachytí první sken.

Alba ulož na chladné, suché místo s rovnoměrnou teplotou, radši do skříně v obýváku než na půdu nebo do sklepa. Na stojato nebo naležato, ale ne natlačená mezi jinými knihami. Jestli jsou tam volné stránky, prasklé vazby nebo fotky, které drží jako přibité, může pomoct restaurátor.

A na nové projekty používej kopie. Chceš fotku prarodičů dát do scrapbooku? Vytiskni sken a nalep ho tam. Originál zůstane v bezpečí ve starém albu a do kopie můžeš stříhat a psát, kolik chceš.