Proč fotky žloutnou a jak tomu předejít

Vytáhneš starou krabici od bot a hned to vidíš. Bílé okraje zežloutly, obloha je oranžová a babiččiny šaty mají zvláštní růžový nádech. To není smůla a většinou ani špatná fotka. Je to chemie a velkou část z ní můžeš zpomalit.

Co se děje, když fotka mění barvu

Fotka je víc než papír s obrázkem. Na papíře leží tenká vrstvička želatiny, emulze, a v ní je obraz. Co se pokazí, záleží na tom, co v té vrstvě je.

U barevné fotky z fotolabu tvoří obraz tři barviva: azurové, purpurové a žluté. Ta se pomalu rozkládají, ale ne stejně rychle. Když jedno mizí rychleji než ostatní dvě, celá fotka dostane barevný nádech. Proto spousta fotek ze šedesátých a sedmdesátých let zčervenala nebo zoranžovatěla: nejvíc ubylo modrozeleného barviva. Navíc můžou žloutnout zbytky látek v samotné emulzi, což je vidět hlavně v bílých místech a na okrajích.

U černobílých fotek tvoří obraz stříbro. Stříbro reaguje s kyselinami a výpary z kartonu, lepidla a vzduchu, stejně jako zmatní stříbrná lžička. Obraz pak zežloutne do hněda a zbledne a na okrajích se někdy objeví kovový lesk. Velmi staré fotky z devatenáctého století, třeba albuminové tisky, navíc často žloutnou samy od sebe, mimo jiné proto, že bílkovina ve vrstvě mění barvu.

A pak je tu papír a karton kolem. Papír z dřevoviny, ze které se neodstranil lignin, se stává kyselým, žloutne a křehne. Tu kyselinu předává všemu, co se ho dotýká. Archiváři tomu říkají pomalý oheň: nevidíš ho hořet, ale pořád pracuje.

Čtyři hlavní viníci

Skoro všechen ten rozklad pohánějí čtyři věci. Úplně ho zastavit nejde, protože změna barvy je chemická reakce, která vždycky trochu pokračuje. Můžeš ho ale hodně zpomalit.

• Světlo. UV záření z denního světla a zářivek rozkládá barviva, ale podílí se i obyčejné viditelné světlo. Čím ostřejší a delší, tím rychleji to jde. Fotka na okenním parapetu většinou vybledne jako první.
• Kyseliny. Pocházejí z kyselého papíru a kartonu, některých lepidel, izolepy a levných plastových obalů z PVC. Nechvalně známé jsou listy starých samolepicích alb: karton, lepidlo a plast spolu uvolňují výpary, které poškozují barvy a dělají skvrny na zadní straně.
• Teplo. Každá chemická reakce běží rychleji, když je tepleji. Půda, která se v létě rozpálí, tak rozklad urychluje rok co rok.
• Vlhkost. Vlhký vzduch urychluje rozklad barviv a stříbra, způsobuje, že se želatina přilepí ke sklu a plastu, a dává šanci plísni. Moc sucho taky není dobré, protože se fotky kroutí a papír křehne. Nejvíc škodí rychlé výkyvy.

Užitečné vodítko pro fotky je vlhkost vzduchu zhruba mezi 30 a 50 procenty a teplota nejvýš kolem 21 stupňů. Skříň v běžném vytápěném obýváku se tomu často dost blíží. Půda, kůlna, garáž nebo vlhký sklep ne. Víc o nejlepším místě pro tvoje knihy a krabice najdeš v našem článku o uchovávání scrapbooků.

Proč jedna fotka žloutne rychleji než jiná

Dvě fotky ze stejného roku můžou po třiceti letech vypadat úplně jinak. Většinou za tím stojí jedna z těchto příčin:

1. Druh fotky. Barevné fotky jsou zranitelnější než dobře zpracované černobílé. Instantní fotky jako polaroidy bývají zvlášť citlivé na světlo a teplo.
2. Inkoust z tiskárny. Domácí tisky barvivovým inkoustem (dye) blednou rychleji než tisky pigmentovým inkoustem, zvlášť když jsou nechráněné vystavené vzduchu.
3. Zpracování. Když fotku v labu dobře nevypláchli, zůstanou v ní chemikálie, které později zežloutnou nebo zhnědnou.
4. Kde ležela nebo visela. Fotka, která ležela v tmavé krabici, vydrží mnohem déle než fotka, která roky stála na slunci. Rozdíl často vidíš v rámci jedné fotky: okraj pod rámečkem je pořád svěží, zbytek je vybledlý.
5. Čeho se dotýkala. Novinový výstřižek vedle, kyselá kartonová stránka alba nebo izolepa na zadní straně zanechají stopy. Někdy uvidíš skvrnu přesně ve tvaru výstřižku.
6. Jak se s ní zacházelo. Prsty zanechávají na obrazové straně mastnotu a kyseliny a po letech je to vidět. Fotky ber za okraje, čistýma a suchýma rukama.

Co ještě můžeš udělat pro fotky, které změnily barvu

Zažloutlou nebo vybledlou fotku doma do původního stavu nevrátíš. Barvivo, které zmizelo, se nevrátí. Můžeš ale zařídit, aby to tady skončilo.

• Odstraň z fotky všechno, co ji poškozuje: kyselé listy alba, izolepu, gumičky, kancelářské sponky a obaly z PVC. Pokud je přilepená, netahej. O tom je náš článek o bezpečném uvolnění přilepených fotek.
• Ulož ji do tmy, chladu a sucha, do obalu z polypropylenu, polyesteru nebo polyetylenu, v nekyselé krabici.
• Nečisti ji sama vodou, bělidlem ani čisticími prostředky a nelaminuj ji. Izolepa na trhlině škodu časem jen zvětší.
• Nevyhazuj negativy. Často ležely ve tmě, a jsou tak zachovalejší než fotka. Z negativu si můžeš nechat udělat nový tisk nebo sken.
• Pokud je fotka hodně cenná nebo je přilepená ke sklu či plastu, požádej nejdřív o radu restaurátora fotografií.

Fotky bezpečně v rámečku

Fotka na zdi dostává světlo každý den. Proto muzea často vystavují kopii a originál uchovávají ve tmě. To můžeš udělat i ty: nech si ze své nejhezčí staré fotky udělat kvalitní nový tisk a ten zarámuj.

Pokud chceš přece jen zarámovat originál, dej pozor na tohle:

• Použij paspartu z nekyselého kartonu, nejlépe z bavlněného. Fotka se pak nedotýká skla a želatina se k němu nemůže přilepit.
• Fotku připevni ke kartonu fotorůžky nebo nekyselou plátěnou páskou, nikdy lepidlem ani izolepou na samotnou fotku.
• Tenkou kartonovou zadní stěnu levného rámečku vyměň za nekyselý karton. Takové zadní stěny bývají z kyselého kartonu z dřevoviny.
• Vyber sklo s UV filtrem. Zadrží část škodlivého světla, ale fotku tím nezničitelnou neuděláš.
• Nevěš ji na slunce, nad topení ani kamna, do koupelny ani kuchyně a raději ani na studenou obvodovou zeď.
• Střídej. Fotka, která pár měsíců visí a pak nějakou dobu leží ve tmě, vydrží déle.

Digitální oprava jako poslední záchrana

Když je fotka opravdu vybledlá, digitální oprava je často jediný způsob, jak znovu uvidět původní barvy. Dokud z každého barviva ještě něco zbývá, je ve fotce většinou víc informací, než vidíš pouhým okem.

1. Fotku naskenuj dřív, než uděláš cokoli jiného, ve vysokém rozlišení, u běžné fotky často 600 dpi. Malé fotky skenuj ve vyšším.
2. Ten první sken si nech neupravený, ve formátu bez ztráty kvality, třeba TIFF. To je tvůj digitální originál.
3. Vždycky pracuj na kopii. Spousta skenovacích programů má možnost obnovit vybledlé barvy a v programu na úpravu fotek můžeš barevné kanály upravit zvlášť. U zčervenalé fotky tak odstraníš červený nádech a vrátíš modrozelenou.
4. Z opravené verze si nech udělat nový tisk do alba nebo na zeď. Originál zůstane v bezpečí v krabici.

Takový sken je zároveň záložní kopií obrazu, jak vypadá teď, a právě k tomu je určená polička ve Scrappdu.

Nemusíš všechno vyřešit za jedno odpoledne. Začni fotkami, které pro tebe znamenají nejvíc, dej je pryč ze slunce a z kyselého kartonu a naskenuj je. Tím máš to nejdůležitější uchované.