Styly scrapbookingu: jak je poznat a najít ten svůj

Listuješ cizími stránkami a všimneš si, že některé tě hned chytí a jiné tě nechají chladnou. To už o tvém vkusu hodně říká. Scrapbookerky vymyslely pro nejznámější způsoby práce názvy, většinou anglické. Když je poznáš, snáz pojmenuješ, co se ti líbí, budeš cíleněji nakupovat materiál a tvoje vlastní stránky budou klidnější.

Styl není pravidlo. Je to soubor rozhodnutí, která často jdou ruku v ruce: jaké barvy, kolik zdobení, kolik prázdného místa a jaké materiály. Tady jsou styly, na které narazíš nejčastěji.

Clean and simple

Clean and simple, často zkracovaný na CAS nebo C&S, je nejklidnější styl. Fotka je na prvním místě, všechno ostatní ji jen podporuje. Typické znaky:

• jednobarevné nebo jemně potištěné pozadí, často bílé nebo v jemné barvě
• hodně prázdného místa kolem fotky
• málo zdobení: pár samolepek, razítko, jeden die cut
• designový papír v úhledných blocích nebo proužcích, v barvách, které k sobě ladí
• jasný nadpis a trochu journalingu (textu na stránce)

Vypadá to jednoduše, ale tak snadné to není. Kdo je zvyklý hodně vrstvit, těžko se zastavuje. Právě proto, že je na stránce málo věcí, každý hned vidí, co nesedí: křivý proužek, okraj, který je o kousek užší. Pomáhá před lepením měřit pravítkem a tužkou.

Přesto je to příjemný styl na začátek. Nepotřebuješ moc materiálu a naučíš se, co se stane, když necháš volné místo. Oblíbený trik je spojit jednu výraznou barvu s téměř bílým pozadím a trochou černé nebo tmavě šedé. Ta jedna barva pak může zářit a stránka přesto zůstane klidná.

Minimalistický scrapbooking

Minimalistický scrapbooking jde ještě o krok dál. Někdy je na bílé stránce jen fotka, pár řádků textu a jeden malý akcent. Rozdíl oproti clean and simple je hlavně v míře: u clean and simple může být ještě kolekce papírů a nadpis ze samolepek, u minimalistické práce ubíráš, dokud nezbude skoro nic.

Funguje to díky umístění. Nedávej fotku automaticky doprostřed, ale třeba do rohu nebo do třetiny stránky. Nech opakující se prvek, linku nebo pár malých teček vběhnout do prázdného místa, aby celek držel pohromadě. Prázdné místo pak není díra, ale nádech.

Vintage a shabby chic: v čem je rozdíl

Tyhle dva styly se často pletou, protože oba mají v sobě kousek minulosti. Přesto působí jinak.

Vintage chce vypadat staře. Barvy jsou hnědá, béžová, krémová a zažloutlá. Okraje jsou natrhané, obroušené nebo ztmavené inkoustem, fotky bývají černobílé nebo v sépii. Uvidíš papír se starým novinovým písmem, kraftový papír, krajku, kovové klíčky, rožky a rámečky, knoflíky. Působí to jako truhla na půdě s babiččinými věcmi.

Shabby chic je romantický a něžný. Barvy jsou pastelové: jemně růžová, světle modrá, krémová. Uvidíš hodně květin, krajky, stuh, perliček a třpytivých kamínků, někdy i pár cákanců barvy. Je trochu ošoupaný a opotřebovaný, ale sladce a svěže.

Rychlé pravidlo: jsou tvoje barvy zemité a hnědé, jsi u vintage. Jsou pastelové a květinové, jde o shabby chic. Heritage má blízko k vintage, ale točí se kolem skutečných starých rodinných fotek, často doplněných věcmi po předcích.

Americký styl

Americký styl se často bere jako klasický základ, ze kterého vychází všechno ostatní. Jedna nebo víc fotek je uprostřed pozornosti a zdobení ladí s tématem a s barvami na fotce. Fotka z pláže dostane písek, mušle a modrou. Stránky bývají úhledně poskládané, s rovnými bloky papíru, jasným nadpisem a samolepkami nebo die cuts z jedné kolekce.

Některé scrapbookerky staví naproti němu evropský styl: volnější a organičtější, s více vrstvami, barvou a tvary, které se nevejdou do mřížky. Je to hrubé rozlišení a ne každý ho používá, ale setkáš se s ním.

Artsy a mixed media

Artsy a mixed media mají k sobě blízko. Mixed media doslova znamená, že mícháš různé materiály: barvy, gesso (bílou podkladovou vrstvu), strukturovací pastu, inkousty, šablony, látku, dřevo, flitry. Samo pozadí se stává dílem, s cákanci, skvrnami a vrstvami, které prosvítají.

Barvy bývají výrazné a kontrastní. Fotka většinou zůstává středem, ale je zasazená do živého, vrstveného prostředí. Potřebuješ na to pevný papír, který vydrží mokrou práci, a trochu zkušeností s tím, jak se barva a pasta chovají.

Artsy se používá o něco šířeji, pro stránky, které připomínají spíš umělecké dílo než fotoalbum: hodně ruční práce, kreslené linky, doodly, koláž. Do téhle řady patří i free style. Tam se nedržíš žádné pevné linie a kombinuješ techniky a styly, jak se ti to hodí. Hodně scrapbookerek je vlastně právě tady.

Pár dalších názvů, na které narazíš

• Clustering: všechno zdobení soustředěné do jedné části stránky jako hrozen vrstev, zbytek zůstává prázdný.
• Natural: sušené květiny, větvičky, lístky, kraftový papír a rafie.
• Cute: veselý, pastelový styl s roztomilými postavičkami.
• Ephemera styl: pozadí jako koláž se spoustou navrstvených papírků, kartiček a štítků.

Digitální scrapbooking není samostatný styl. Je to způsob práce a můžeš v něm tvořit jakýkoli styl.

Jak najít svůj vlastní styl

Začni u toho, co se ti už líbí. Nasbírej dvacet nebo třicet cizích stránek, které tě oslovují, na moodboard nebo prostě do složky s obrázky. Pak je polož vedle sebe a sleduj, co se opakuje. Jsou to světlá pozadí, nebo naopak tmavá? Hodně vrstev, nebo málo? Rovné bloky, nebo neučesané okraje? Často se ukáže, že víš víc, než sis myslela.

Podívej se i na svoje zásoby. To, co kupuješ, prozradí tvůj vkus. Máš hlavně pastely a krajku, nebo kraftový papír a kovové rožky? A co ti pořád zůstává ležet, i když se ti to v obchodě moc líbilo?

Pak si zkus podle pár stránek, které se ti líbí, udělat vlastní, s tvými fotkami a materiálem. Rychle zjistíš, co ti jde přirozeně a co tě stojí námahu. Kdo dělá hodně stránek, uvidí, jak jeho styl vzniká sám od sebe. Jde to pomalu, a to je v pořádku. První stránky často zklamou, a právě z nich se naučíš nejvíc.

Pomáhá zůstat chvíli u jednoho stylu a pořádně ho poznat. Oko se ti zbystří, budeš vědět, které barvy k sobě patří, a koupíš méně věcí, které nikdy nepoužiješ. Potom si můžeš půjčovat kousky z jiných stylů. Právě taková směs se časem stane tvým vlastním rukopisem.

Zeptej se sama sebe i na to, co od své knihy chceš. Chceš hlavně zachytit příběhy a pracovat rychle, pak se hodí klidný styl. Chceš si hlavně tvořivě hrát s barvou a vrstvami, pak je ti bližší mixed media.

Může se styl lišit stránku od stránky

Ano. Neexistuje žádné pravidlo, že album musí být v jednom stylu. Hodně scrapbookerek volí podle tématu: vintage stránku pro dědovy staré fotky, něco svěžího a čistého pro dovolenou, hravou stránku pro narozeniny dětí.

Pokud chceš, aby album přesto drželo pohromadě, nech pár věcí stejných. Třeba stejné písmo nebo rukopis v nadpisech, opakující se barvu nebo stejný způsob journalingu. Zbytek se pak může stránku od stránky měnit, aniž by to působilo chaoticky.

Jde to i obráceně: jedno album pro každý styl. Čistá ročenka, mixed media kniha na experimenty, malé vintage album pro rodinnou historii. Nakonec je nejlepší ten styl, ve kterém tě tvoření pořád baví.