Jak uchovat vytištěné fotky na další desítky let

Fotky se doma málokdy zničí naráz. Většinou to jde pomalu, rok za rokem, v krabici od bot na půdě, převázané gumičkou nebo v hnědé obálce. Když dobře vybereš materiál a místo, vydrží ti fotky desítky let. Nepotřebuješ k tomu muzejní depozitář, jen pořádnou krabici, správné obaly a klidné místo doma.

Co fotkám škodí

Teplo, vlhko a světlo dělají své, ale záleží i na materiálu, ve kterém fotky leží. Obyčejná lepenka, hnědé obálky a novinový papír obsahují kyseliny a lignin, látku ze dřeva, kvůli které papír časem žloutne a křehne. Tyto látky pomalu přecházejí na fotky.

Plast může škodit stejně. Měkké obaly z PVC obsahují změkčovadla, která se časem uvolňují, a fotky pak mohou měnit barvu nebo se lepit. Látky, které fotky poškozují, uvolňuje i lepidlo, izolepa a samolepicí stránky alb.

Nespoléhej jen na slovo „nekyselý“

Na obalech najdeš slova jako nekyselý (acid-free), bezpečný pro fotografie nebo archivní kvalita. Nejsou to chráněné pojmy. Nekyselý navíc neznamená totéž co bez ligninu: papír může být jedno bez druhého. Dívej se proto, jestli je uvedené obojí.

Jestli chceš mít větší jistotu, hledej PAT, tedy Photographic Activity Test. Tento mezinárodní test (ISO 18916) zkoumá, jestli materiál s fotkami chemicky reaguje. Výrobek, který testem projde, můžeš považovat za bezpečný pro fotografie. U papíru a krabic občas narazíš i na normy: ISO 9706 pro trvanlivý papír a ISO 16245 pro krabice a desky na papírové dokumenty. Ty se týkají papíru; u fotek je nejdůležitějším doplňkem PAT.

Krabice a obálky, které se opravdu hodí

Běžnému rodinnému archivu stačí pár dobrých základních věcí.

• Pevná archivní krabice z nekyselé lepenky bez ligninu. Vyber uzavřenou krabici bez úchytů, otvorů a větracích štěrbin, aby se dovnitř nedostal prach ani světlo. Prodávají se mimo jiné ve formátu A4 a A3.
• Krabice na fotky ve formátu fotek, například 10 × 15 cm, které si můžeš rozdělit kartonovými rozdružovači nebo kartičkami. Na každý rozdružovač napiš rok, měsíc a téma, a později všechno snadno najdeš.
• Obálky nebo složky z nekyselého papíru na volné a cenné fotky.

Radši zvol kartonovou krabici než plastový úložný box. A dbej na to, aby obaly a složky do krabice přesně pasovaly a nic se v ní nemohlo posouvat.

Jaký plast je bezpečný

K dlouhodobému uložení fotek se hodí tři druhy plastu: polypropylen (PP), polyester (známý také jako Mylar) a polyetylen (PE). PVC, kterému se říká také vinyl, nech být. Když na obalu není napsané, z čeho je, nekupuj ho.

Plast má jednu slabinu: při vysoké vlhkosti vzduchu, zhruba nad 60 procent, se k němu fotky mohou přilepit. Pokud máš fotky na místě, kde bývá občas vlhko, zvol radši papírové obálky. Fotky, které sis sama nebo sám vytiskl(a) na inkoustové tiskárně, nech před vložením do obalu den a noc schnout.

O obalech a fóliích na fotky v albech se víc dočteš v samostatném článku.

Nejlepší místo doma

Fotky mají rády chlad, sucho, tmu a hlavně stálé podmínky. Archivy počítají s vlhkostí vzduchu přibližně mezi 30 a 50 procenty a s teplotou nejvýš kolem 21 °C; chladněji je lépe, pokud nebude vlhko. Důležitější než přesné číslo je, aby hodnoty pořád nekolísaly. Jednoduchý vlhkoměr ti ukáže, jak vlhko kde je.

Kde fotky radši neskladovat:

• na půdě, kde je v létě horko a v zimě zima
• ve sklepě nebo v průlezném prostoru pod podlahou, kde hrozí vlhko, plíseň a zatečení
• v garáži, kůlně nebo pronajatém skladovacím boxu, kvůli výkyvům teplot a škůdcům
• na parapetu nebo jinde na slunci, kde barvy blednou
• nad topením nebo vedle něj, a radši ani u studené obvodové zdi
• v čerstvě vymalovaném pokoji nebo ve zbrusu nové skříni, kvůli výparům z barvy, lepidla a stavebních materiálů

Nejlépe obvykle poslouží skříň ve vytápěném obýváku nebo ložnici. Krabice nestav na zem, aby zůstaly suché, kdyby se na podlaze nečekaně objevila voda.

Naležato, nebo nastojato

Jde obojí, pokud mají fotky dobrou oporu. Nastojato to funguje dobře v krabici, která je akorát plná a mezi fotkami jsou pevné rozdružovače, aby se nic nesesouvalo ani nekroutilo. V poloprázdné krabici se fotky převracejí a ohýbají. Pak je radši polož naplocho.

Velké fotky, fotky na starém křehkém kartonu a všechno, co už je trochu choulostivé, ukládej vždycky naležato. Velká a těžká alba a scrapbooky taky radši polož naplocho, do vlastní krabice nebo na polici.

Co dát mezi fotky

Cenné fotky by měly mít ideálně každá svůj obal nebo obálku. Pokud máš fotky na hromádce, vlož mezi ně neutrální proklad, třeba nekyselý hedvábný papír. Zabráníš tak tření a škrábancům, hlavně u matných fotek s citlivým povrchem.

U starých fotek si dej pozor na jednu věc navíc. Mnoho nekyselých papírů je pufrovaných vápnem, které neutralizuje kyseliny. U většiny moderních fotek to nevadí, ale raným fotografiím, starým barevným fotkám a kyanotypiím to naopak může škodit. Pro takové fotky vyber nepufrovaný papír s neutrálním pH nebo obal z polyesteru či polypropylenu.

Co mezi fotky nepatří: novinový papír, obyčejný papír do tiskárny, lístečky přilepené izolepou, gumičky, kancelářské sponky a svorky ze sešívačky.

Staré volné fotky

Nejbezpečněji se staré volné fotky uchovávají každá ve vlastním obalu z polypropylenu nebo polyesteru, případně v obálce z nepufrovaného papíru, v uzavřené archivní krabici. Nech je v pořadí, v jakém jsi je našla nebo našel. Může vypadat nahodile, ale pro toho, kdo je schovával, často něco znamenalo.

Staré fotky ber do ruky jen v případě potřeby, čistýma a suchýma rukama a za okraje. Prsty zanechávají na obrazové vrstvě mastnotu a kyseliny, takže se líce nedotýkej. Podepři celou fotku a nezvedej ji za jeden roh. Srolovanou nebo přeloženou fotku nikdy nenarovnávej silou.

Pokud jsou fotky nalepené ve starém albu, nech je zatím, kde jsou. Tomu se věnují dva další články na tomhle blogu. Jestli chceš starou fotku pověsit na zeď, zarámuj kopii a originál nech v krabici.

Negativy po naskenování

Negativy nevyhazuj, ani když máš všechno naskenované. Negativ často obsahuje víc detailů, než zachytí první sken, a s lepším skenerem nebo novým zvětšením z něj později dostaneš ještě víc.

Ukládej je do archivačních listů nebo obalů na negativy z polypropylenu, polyetylenu nebo polyesteru, každý pásek do vlastní kapsy. Původní obálka z fotolabu k tomu většinou určená není. Na list napiš, o jaký film, rok a téma jde, a dej mu stejné číslo jako příslušným skenům a fotkám. Negativy patří na stejné místo jako fotky: do chladu, sucha a tmy.

Jak bezpečně psát na zadní stranu fotky

Jméno a rok na zadní straně udělají z fotky pro další generaci mnohem cennější věc. Použij měkkou tužku, třeba B nebo 2B, a tlač jen lehce. Piš k okraji nebo do rohu, ne doprostřed zadní strany, protože tam se písmo snadno protlačí na líc. Fotku polož obrázkem dolů na čistou, hladkou podložku.

Nepoužívej propisku, kvůli tlaku, ani fix nebo permanentní popisovač přímo na fotce. Inkoust se může propít nebo obtisknout na fotku, která leží pod ní. Pokud má tvoje fotka hladkou, trochu plastovou zadní stranu, na které tužka nedrží, piš na obal, obálku nebo přiloženou kartičku. Když chceš přece jen psát přímo na fotku, vezmi si pero výslovně určené na fotografie a nech inkoust dobře zaschnout. Permanentní popisovač používej jen na vnější stranu obalů a složek.

Co se často pokazí

• Lepení natržené fotky izolepou nebo laminování. Obojí fotku zabarví a může poškodit obrazovou vrstvu.
• Pověsit jediný originál v rámečku na slunce.
• Nechat mokré fotky ležet na sobě. Co nejdřív je rozlož obrázkem nahoru v chladné, vzdušné místnosti a na mokrý povrch nic nepokládej.
• Dát všechno „jen na chvíli“ do krabice na půdu, kde to pak zůstane roky.

Nemusíš všechno vyřešit za jeden víkend. Začni fotkami, na kterých ti nejvíc záleží, dej jim dobrý obal a dobrou krabici a postav je na klidné místo. Zbytek přijde sám.