Jak vybrat zápisník, kterým inkoust neprosakuje

První stránku nového journalu píšeš svým nejhezčím perem. Otočíš list a všechno je tam znovu, zrcadlově. Kdo pracuje s plnicím perem, fixami nebo trochou barvy, to zná. Dobrá zpráva: většinou se tomu dá předejít, když víš, na co se dívat, a když si papír otestuješ, než začneš.

Tři problémy, které se podobají

Scrapbookerky a journalerky to často házejí do jednoho pytle, ale jde o tři různé věci. Vyplatí se je rozlišovat, protože každá se řeší jinak.

• Prosvítání (anglicky ghosting nebo show-through): text z druhé strany vidíš skrz papír jako stín. Inkoust list neprošel, papír je jen tenčí nebo trochu průsvitný. Často se přes to dá v klidu psát.
• Propíjení (bleed-through): inkoust papírem opravdu prosákl a na rubu jsou skvrnky nebo čáry. Někdy i na stránce pod ním. Ten rub už se pak vlastně nedá použít.
• Rozpíjení (feathering): inkoust se šíří podél vláken papíru, takže čáry nejsou ostré, ale roztřepené. Děje se to na lícové straně, i když nic neprosakuje.

A pak je tu ještě doslovné protlačování: tvrdým perem a pevnou rukou vytlačíš do dalších listů reliéf. Proti tomu nejrychleji pomůže kousek kartonu nebo volný list papíru pod stránkou.

Na co se u papíru dívat

První, na co se každý dívá, je gramáž: hmotnost papíru v gramech na metr čtvereční. Spousta známých zápisníků má kolem 70 až 80 g/m², některé jdou na 90 nebo 100 g/m². Silnější papír méně prosvítá. Často se uvádí pravidlo, že proti prosvítání pomůže 90 g/m² a víc, ale je to jen vodítko.

Gramáž ale není všechno. Zkušené journalerky znovu a znovu zjišťují, že tenký papír si někdy vede líp než silný. Rozdíl je v klížení a povrchové úpravě. Dobře klížený nebo lehce natíraný papír nechá inkoust ležet na povrchu, místo aby ho vsákl. Čáry jsou pak ostré a propíjení minimální, i při nízké gramáži. Jako příklad se často uvádí tenký japonský papír do plánovačů a zápisníků: tenoučký, a přesto si s mnoha plnicími pery poradí. Liší se to ale podle druhu a provedení papíru, takže to vyzkoušej.

Všímej si i barvy. Na krémovém nebo lehce lomeném bílém papíru jsou stíny méně vidět než na zářivě bílém. A kdo všechno skenuje, vidí prosvítání na skenu často výrazněji než ve skutečnosti.

Papír na plnicí pero, fixy a akvarel

Co se hodí, záleží na tom, co s papírem děláš. Zápisník, který zvládne úplně všechno, neexistuje.

Na plnicí pero chceš hladký, dobře klížený papír. Nejnáročnější je mokrý inkoust a široký hrot; s jemným hrotem a sušeji píšícím inkoustem to zvládneš na víc druzích papíru. Nejvíc prosvítá tmavý inkoust. Gelová a kuličková pera většinou moc neprosakují, i když silný přítlak může zanechat otisk.

S fixami je to jiné. Zvýrazňovače a brush pens na vodní bázi tenkým papírem v plánovačích rychle projdou. Lihové fixy propijí skoro každý běžný papír v zápisníku. Pod ně si vždycky podlož list a počítej s tím, že rub je ztracený, nebo zvol speciální papír na fixy či pevný cardstock (silný, tuhý papír).

Patří sem i razítkovací barvy. Řídké barvy na vodní bázi, tzv. dye inkousty, snadno prosáknou. Pigmentové barvy zůstávají spíš na povrchu a na tenkém papíru většinou dělají méně potíží.

Nejnáročnější je akvarel. Běžný papír v zápisníku se zvlní a barva se rozpije. Na občasný drobný akcent můžeš malovat jen z jedné strany a rub nechat prázdný. Jestli chceš v journalu opravdu malovat, vyber si skicák s mixed media nebo akvarelovým papírem. Ten je mnohem těžší; pravý akvarelový papír má většinou 200 až 300 g/m².

Leží rovně? Vazba a formát

Do zápisníku, který se pořád zavírá, se nepíše dobře. Hlavně kolem středu dvoustrany, kde u týdenního přehledu pár dní zmizí ve hřbetu.

Tohle jsou běžné vazby:

• Šitá (složky sešité nití): po chvíli používání často leží pěkně rovně a je pevná.
• Lepená: levnější, ale často se vrací zpátky a při častém otevírání a zavírání se může uvolnit.
• Spirála nebo kroužková vazba: leží úplně rovně a dá se přeložit napůl. Kroužky ale překážejí při psaní na levé straně.
• Systém volných listů nebo traveler's notebook: papír si vybíráš sama a vyměníš ho, když ti nesedí. Praktické, když pracuješ s různými pery a technikami.

V obchodě si to vyzkoušej. Otevři zápisník uprostřed a pusť ho. Zůstane ležet a dá se bez námahy psát až do přehybu? Otevři a zavři taky párkrát desky a zkus, jestli hřbet působí pevně.

K formátu: A5 je pro spoustu journalerek příjemný kompromis, dost velký na práci a dost malý, aby se dal nosit s sebou. Čím víc do něj lepíš, tím je tlustší. Systém volných listů pak dává víc prostoru, protože listy můžeš vyndat.

Jak papír otestovat, než začneš

Než se pustíš do první opravdové stránky, vždycky testuj. Postup:

1. Vezmi zadní stránku nebo poslední list zápisníku.
2. Každým perem, fixou a razítkem, které chceš používat, udělej čáru, napiš slovo a vybarvi malou plošku. Připiš k tomu název.
3. Přitlač tak, jak normálně přitlačuješ, a piš i mokrou, plnou čarou, ne jen suchým tahem.
4. Nech všechno pořádně zaschnout.
5. Otoč list a podívej se na rub i na stránku pod ním. Podrž ho taky proti světlu.

Když nemůžeš testovat v obchodě, hledej fotky rubů stránek, které udělali jiní. A nekupuj hned celou hromádku, dokud nevyzkoušíš jeden zápisník.

Co dělat, když to přece jen propije

Stalo se a zápisník vyhodit nechceš. Nemusíš.

• Přelep to. Kousek designového papíru, fotka, journalingová kartička nebo obálka propitý rub úplně zakryje. Spousta journalerek to bere právě jako začátek nové stránky.
• Slep dvě stránky k sobě. Pracuj jen na lícové straně a další list k ní přilep. Stránka bude pevnější a skvrna zmizí.
• Pracuj na volném papíře. Kresli nebo maluj na volný list a pak ho vlep. Papír zápisníku pak už nehraje roli.
• Když pracuješ s fixami nebo barvou, podlož stránku ochranným listem, aby ta pod ní zůstala čistá.
• Na další stránky zvol jemnější pero, sušší inkoust nebo tmavší barvu.
• Nech inkoust v klidu zaschnout, nebo ho odsaj kapesníkem, když ho papír pomalu vsakuje.

A někdy je nejlepší to prostě nechat být. Trocha stínu z předchozího dne ke knize, která se opravdu používá, patří. Papír, který prosvítá, není rozbitý. Je to prostě tenký papír.