Lihové fixy: jak fungují a jaký papír potřebuješ

Kdo někdy viděl, jak orazítkovaná květina rozkvete pod pár fixami, chápe, proč z nich scrapbookerky tak nadšené. Lihové fixy vytvoří barevné přechody, které vypadají jako tištěné. Zároveň jsou drahé, voní a na špatném papíru se rozlévají na všechny strany. Tady se dočteš, jak fungují, co dát pod ně a jak blendovat bez pruhů.

Čím se lihové fixy liší

V lihové fixe je barvivo rozpuštěné v lihu. Jakmile se inkoust dostane na papír, líh se odpaří a barva zůstane. Jde to rychle, inkoust je pak voděodolný a je průhledný. Když přes první barvu položíš druhou, spodní barva pořád prosvítá.

Velkou výhodou je blendování. Dokud inkoust úplně nezaschne, nová vrstva tu předchozí trochu rozpustí. Díky tomu se barvy slévají do sebe bez ostrých hran. Většina lihových fix má dva hroty: pružný štětcový hrot na blendování a pevnější, užší hrot na detaily a malé plošky.

Fixa na vodní bázi funguje jinak. Inkoust se vsakuje pomaleji, usadí se ve vláknech a snadno dělá pruhy tam, kde se tahy překrývají. Když přes stejné místo jedeš moc často, papír se začne žmolkovat. Na druhou stranu můžeš fixy na vodní bázi rozmývat mokrým štětcem, jako takový akvarel. Nevoní, jsou levnější a skvěle se hodí na lettering a volné kresby.

Zkrátka: na rovnoměrné vybarvování razítek a jemné stínování jsou lepší lihové fixy, na písmo a volné, vodové efekty stačí vodní báze. Lihové fixy ale potřebují větrané místo. Při dlouhém vybarvování si otevři okno.

Papír, který nepropíjí a nedělá skvrny

Papír z velké části rozhoduje o tom, jak budou tvoje barvy vypadat. Lihový inkoust jde cestou nejmenšího odporu a rozpíjí se v uvolněných vláknech. Na kancelářském papíru to uvidíš hned: barva se rozlije za tvoji linku a propije se na rub.

Na co se zaměřit:

• Hladký a hutný. Uzavřený povrch drží inkoust pohromadě, takže okraje zůstanou ostré a můžeš blendovat. Hrubý nebo měkký papír inkoust vsákne a dělá skvrny.
• Dostatečně pevný. Orientačně papír zhruba od 120 g/m² udrží víc inkoustu, aniž by se zvlnil. Hodně scrapbookerek vybarvuje na hladký cardstock (pevný jednobarevný karton) kolem 250 g/m².
• Speciálně pro fixy. Existují papíry a kartony vyrobené přímo pro lihové fixy, často se jménem značky fix nebo s označením jako blending card. Pro začátek je to nejjednodušší volba.
• Bez povrchové úpravy. Lesklý fotopapír nebo potahovaný designový papír nenechá inkoust pořádně vsáknout.

Počítej s tím, že lihové fixy skoro vždycky prosáknou až na rub. Pod práci si proto vždycky dej podkladový papír nebo kus kartonu, jinak si obarvíš stůl nebo další stránku. Proto taky raději vybarvuj na samostatný kus kartonu, který pak nalepíš na stránku, než přímo v albu. V zápisníku nebo journalu používej jen jednu stranu listu.

Kraftový papír, ten hnědý karton, jde taky, ale barvy na něm ztmavnou a jsou méně zářivé. Na speciálním plastovém papíru, jako je Yupo, který inkoust vůbec nepřijímá, naopak získáš lesklý, splývavý efekt. To je fajn na pozadí, ale je to jiný druh práce než vybarvování razítek.

Blendování bez pruhů

Pruhy vznikají, když inkoust zaschne dřív, než uděláš další tah. Řešení je hlavně: dost inkoustu a svižné tempo.

1. Vyber dvě nebo tři barvy ze stejné rodiny, které jsou si blízko, například světle, středně a tmavě růžovou. Čím menší rozdíl, tím jemnější přechod. Hodně značek proto prodává malé sady tří příbuzných odstínů.
2. Nejsvětlejší barvou polož základ přes celou plochu. Pracuj malými kroužky nebo krátkými překrývajícími se tahy a dbej na to, aby papír byl opravdu mokrý.
3. Nejtmavší barvu dej na stinnou stranu: tam, kam nedopadá světlo. Předem si urči, kde je zdroj světla, třeba vlevo nahoře.
4. Prostřední barvou přejeď hranici mezi světlou a tmavou, aby se rozmazala.
5. Nakonec znovu přejeď celou plochu nejsvětlejší barvou. Tím barvy propojíš.

Pár věcí pomáhá:

• Vyplň jednu plochu najednou, aby ti okraj mezitím nezaschl.
• Nevybarvuj mokrým štětcovým hrotem až těsně k lince. Inkoust se rozleze dál, než si myslíš. Začni kousek od linky a nech inkoust, ať poslední milimetr vyplní sám.
• Chceš rovnoměrnou plochu bez přechodu? Vybarvuj malými kroužky a pokračuj, dokud nezmizí všechna suchá místečka.
• Hodně značek má bezbarvý blender: fixu jen s rozpouštědlem. Můžeš s ní zjemnit přechod nebo trochu zesvětlit malinkou chybku. Vygumovat ji ale nejde, takže ho ber jako pomůcku, ne jako gumu.

Pastelky jsou šikovný doplněk. Přes zaschlou barvu z fixy jimi přidáš další stín nebo jemné linky. Bílé gelové pero vytvoří odlesky v očích nebo na lesklých místech.

Zkoušení na podkladovém papíru není ztráta času. Udělej si vzorník svých fix na stejném papíru, na který vybarvuješ: barva na víčku zdaleka ne vždycky odpovídá tomu, co se objeví na papíru.

Jaký inkoust na razítka, která vybarvuješ

Když orazítkuješ obrázek a pak ho vybarvuješ, musí být razítkový inkoust odolný vůči lihu. Jinak se černá linka rozpustí, jakmile přes ni přejedeš fixou, a v barvách ti zůstanou šedé šmouhy.

Vyber inkoust, který výrobce výslovně uvádí jako vhodný pro lihové fixy. Často je to rychleschnoucí inkoust na vodní bázi. Známým příkladem je Memento, který k tomu používá hodně tvůrců přáníček. Otisk nech před vybarvováním pořádně zaschnout.

Inkoust na bázi rozpouštědla, určený na plast a sklo, se pod lihem může naopak rozpíjet. Pigmentový inkoust schne na hladkém kartonu pomalu a může se rozmazávat, pokud ho nezembosuješ embossingovým práškem za tepla. Nejsi si jistá svým inkoustem? Orazítkuj zkušební otisk, nech ho zaschnout a přejeď ho světlou fixou.

Raději vybarvuješ digitální razítka, třeba obrázek, který si sama vytiskneš? Výtisk z laserové tiskárny většinou drží pěkně. Inkoust z inkoustové tiskárny se může rozpíjet, takže i ten nejdřív otestuj.

Srovnání drahých a levných sad

Lihové fixy existují v každé cenové kategorii a rozdíl není jen ve jménu.

Dražší značky, jako je Copic, prodávají fixy i jednotlivě, takže si koupíš přesně ty barvy, které ti chybí. Dají se doplňovat, hroty se dají vyměnit a barva zůstane stejná, když si ji koupíš znovu. Pořizovací cena je proto vysoká, ale vydrží ti roky.

Levnější sady, například od Ohuhu, ti dají najednou spoustu barev za málo peněz. Inkoust je často v pohodě, ale štětcový hrot bývá tužší, jednotlivé barvy se ne vždycky dají dokoupit a doplnit inkoust nebo vyměnit hrot většinou nejde. Někde mezi jsou značky jako Promarker.

Co funguje pro většinu začátečníků:

• Začni s pár barvami místo sady sedmdesáti. Raději tři odstíny pleti, tři zelené a pár šedých než od všeho jednu.
• Vybírej sady s příbuznými odstíny, abys mohla hned blendovat.
• Když zjistíš, že vybarvuješ často a některé barvy ti rychle docházejí, kup si je u značky, která se dá doplňovat.

Jestli za ty peníze stojí, záleží na tom, jak často razítka vybarvuješ. Když občas uděláš přáníčko, stačí levná sada. Když vybarvuješ každý týden, doplňovací fixy se ti vrátí.

Doplňování a skladování

Lihová fixa, která vysychá, většinou není rozbitá, jen prázdná. Pro hodně značek existují náhradní lahvičky ve stejné barvě. Inkoust kápneš na hrot nebo do tubusu, podle značky; řiď se pokyny výrobce. U těchto značek můžeš vyměnit i opotřebované hroty. Je to levnější než nová fixa a ušetříš odpad.

Při skladování jde o tři věci:

• Pořádně zavřené víčko. Když neuslyšíš cvaknutí, líh se odpařuje a hrot vysychá.
• Skladování naležato. U fix se dvěma hroty díky tomu inkoust nesteče celý na jednu stranu. Stačí jednoduchý stojánek nebo krabice, kde leží naplocho vedle sebe.
• V chladu a mimo slunce. Teplo urychluje odpařování, takže je nenechávej na parapetu ani u topení.

Roztřiď je podle barevných rodin a přilož k nim vzorník. Při blendování pak snadno sáhneš po třech odstínech, které k sobě patří, a hned uvidíš, který ti chybí.