Jak začít s digitálním scrapbookingem

Digitální scrapbooking je lepení bez lepidla. Vrstvíš na sebe papíry, fotky a ozdoby, jen se to všechno děje na obrazovce. Moc toho nepotřebuješ: zařízení, program, který pracuje s vrstvami, pár digitálních papírů a vlastní fotky.

Co je digitální scrapbooking

Digitální stránka se skládá z vrstev, stejně jako papírová. Úplně dole je podkladový papír, nad ním fotky, pak ozdoby, text a nadpis. Každou vrstvu můžeš samostatně posunout, otočit, zvětšit, zmenšit nebo zase smazat.

Největší rozdíl oproti papíru je, že nic není napořád. Špatný střih vrátíš jedním kliknutím. Nemusíš předem rozhodnout, jak velké fotky budou, a hezký papír ti nikdy nedojde. Nedojde ti ani písmenko z tvé oblíbené abecedy.

Na druhou stranu papír nedržíš v rukou. Žádná vůně kartonu, žádná hromádka ústřižků na stole. Taky se musíš naučit nějaký program a první týdny můžou jít trochu ztuha. Komu chybí něco hmatatelného, může později digitál a papír vždycky zkombinovat.

Kity, papíry a elementy

Digitální stránku skládáš z hotových dílků. Ty se většinou prodávají nebo rozdávají jako kit: sada k určitému tématu nebo ročnímu období, s barvami, které k sobě ladí.

V kitu obvykle najdeš:

• Papíry. Pozadí ve formátu JPG, většinou o velikosti 30,5 × 30,5 cm (12 × 12 palců) při 300 pixelech na palec. To odpovídá 3600 × 3600 pixelům.
• Elementy. Digitální verze embellishments, tedy ozdob, které na stránku pokládáš: kytičky, štítky, stužky, knoflíky nebo kancelářské sponky. Jsou to soubory PNG s průhledným pozadím, takže je vidět jen samotný předmět.
• Abecedy. Jednotlivá písmena jako obrázky, která na stránku pokládáš stejně jako elementy. To je něco jiného než font, který si nainstaluješ do počítače a normálně jím píšeš.
• Journaling kartičky a word art. Kartičky na psaní a krátké texty nebo slova jako obrázky.

Kromě toho existují templates (šablony) a quick pages. Šablona je rozvržení stránky s plochami pro fotky, papír a text, většinou jako soubor s vrstvami (PSD, TIFF nebo PNG). Ty plochy vyplníš vlastními fotkami a kitem podle svého výběru. Quick page je hotová stránka s otvory, za které jen vložíš fotky. Zabere to pár minut, ale protože jde o jeden plochý obrázek, moc toho na ní změnit nemůžeš.

Spousta designérek rozdává kity a šablony zdarma. Je to skvělý způsob, jak zjistit, jaký styl ti sedí, než si něco koupíš. Přečti si ale podmínky použití. Často smíš kit použít jen na vlastní stránky, designérka chce, abys uvedla její jméno, a samotné soubory nikdy nesmíš posílat dál. Když někdo chce stejný kit, ukaž mu místo, kde jsi ho našla.

Telefon, tablet, nebo počítač

Na počítači máš nejvíc místa a kontroly, hlavně když pracuješ se šablonami s mnoha vrstvami. Programy s vrstvami jsou zdarma i placené. GIMP a Photopea, která funguje přímo v prohlížeči, mají verzi zdarma. Placené programy jako Photoshop Elements, oblíbený program pro začátečníky, a Photoshop nabízejí víc možností, ale na začátek je nepotřebuješ. Při koupi se podívej, co licence zahrnuje.

Na tabletu to jde překvapivě dobře, hlavně s perem. Canva funguje v prohlížeči i jako aplikace a má šablony, do kterých jen přetáhneš fotky. Na telefonu to jde taky, ale na malé obrazovce se přesná práce dělá špatně. Na quick page nebo jednoduché rozvržení to ale nevadí.

Nejdřív si vyber program a pak hledej návody. Každý program má vlastní nabídky a klávesové zkratky. Pár krátkých videí o základech, klidně zhlédnutých víckrát, ti ušetří spoustu hledání.

Je digitál levnější a rychlejší

Většinou ano, s pár výhradami. Nekupuješ lepidlo, papír, který dochází, ani samolepicí písmenka, kterým pořád docházejí ta samá. Kit použiješ donekonečna a s programy a kity zdarma můžeš začít bez jakýchkoli nákladů. Jakmile ale chceš tisknout, platíš za inkoust, fotopapír, tiskovou službu nebo fotoknihu. A i digitální zásoby rostou rychleji, než bys čekala.

Rychlejší to rozhodně je, jakmile program znáš. Už se nepřehrabuješ hromadami papíru a chybu hned opravíš. První stránky ti ale chvíli zaberou. Počítej s tím, že budeš věci posouvat, mazat a začínat znovu. To k tomu patří a pokaždé to půjde snáz.

Tvoje první stránka krok za krokem

Začni zlehka: jedna až tři fotky a jedna šablona.

1. Dej si fotky do jedné složky. Papírové fotky naskenuj v rozlišení 300 dpi, aby se daly později dobře vytisknout.
2. Chceš-li napsat víc než pár vět, napiš si text nejdřív. Pak budeš vědět, kolik místa potřebuješ.
3. Vyber šablonu s takovým počtem fotek, jaký máš, a text počítej jako fotku navíc.
4. Otevři šablonu. Jestli radši začínáš od nuly, vytvoř nový dokument 30,5 × 30,5 cm při 300 pixelech na palec. Pokud chceš tisknout doma, je praktičtější 20 × 20 cm (8 × 8 palců).
5. Podkladový papír dej jako nejspodnější vrstvu.
6. Fotku umísti přímo nad pole pro fotku a udělej z ní clipping mask (ve Photoshopu se tomu říká ořezová maska). Fotka pak padne přesně do tvaru pole a uvnitř ji můžeš ještě posouvat.
7. Když je fotka moc velká nebo malá, změň její velikost za roh, aby zůstal zachovaný poměr stran. V mnoha programech k tomu držíš Shift, ale v novějších verzích třeba Photoshopu zůstává poměr zachovaný sám a Shift ho naopak uvolní. Když se ti fotka nakřivo roztáhne, zkus to obráceně.
8. Přidej elementy, text a nadpis. Praktické pořadí odspodu nahoru je papír, fotky, rámečky, elementy, text a nadpis.

Průběžně často ukládej, program se totiž může zaseknout.

Stíny, které vypadají opravdově

Bez stínů vypadá digitální stránka plochá, jako by bylo všechno namalované na obrazovce. S malým vrženým stínem (drop shadow) pod každou vrstvou to vypadá, jako by na papíře opravdu ležel papír.

Výchozí nastavení bývá většinou moc výrazné. Drž stín blízko předmětu. Při 300 pixelech na palec stačí zhruba 2 pixely vzdálenosti u listu papíru nebo fotky a 5 až 7 pixelů u věcí, které leží výš, jako je květina nebo kousek chipboardu (silné lepenky). Ať všechny stíny padají na stejnou stranu, jako by světlo šlo z jednoho okna. S trochu nižší krytím bude stín jemnější a přirozenější.

Jestli je pro tebe těžké to sama vyladit, najdeš hotové styly stínů. Ty na vrstvu použiješ jedním kliknutím.

Drobné triky a časté chyby

• Vrstvu nemaž, ale skryj. Stačí oko v panelu vrstev a později ji můžeš vrátit.
• Propoj vrstvy, které k sobě patří, třeba fotku a její rámeček. Pak je posuneš najednou.
• Elementy přetahuj rovnou do panelu vrstev na místo, kam patří. Ušetříš si spoustu přesouvání sem a tam.
• Když fotku upravíš, ulož ji pod novým názvem. Tak nikdy nepřepíšeš originál.
• Šablona není zákon. Pole přesouvej, otáčej a mazej, nebo si nějaké půjč z jiné šablony.
• Fotky ze sociálních sítí jsou silně zkomprimované. Malý tisk většinou ještě projde, velký ne. A vždycky se zeptej, jestli fotku smíš použít.
• Nalepit příliš elementů, protože to přece nic nestojí, je klasika. Méně tu funguje stejně dobře jako na papíře.

Co s hotovou stránkou

Každou stránku si ulož ve dvou verzích. První je pracovní soubor se všemi vrstvami, abys mohla později ještě něco upravit. Druhá je plochý JPG o velikosti 3600 × 3600 pixelů v nejvyšší kvalitě, na tisk nebo sdílení. Všechny stránky ukládej do jedné stálé složky.

S tím JPG můžeš naložit různě:

• Vytisknout jednotlivé stránky a zasunout je do obyčejného alba, klidně mezi papírové stránky. Protože jsou ploché, vejde se jich tam víc.
• Nechat si udělat fotoknihu. Je tenká a snadno se uchovává, ale knihu nejdřív úplně dokonči, protože oprava chyby znamená nový tisk.
• Sdílet stránku digitálně s rodinou nebo ji nechat střídat v digitálním fotorámečku.
• Vytisknout ji a dál zdobit skutečnými knoflíky, stužkou nebo washi páskou. Pak scrapuješ hybridně.

Nemůžeš to udělat špatně. Začni jednou stránkou s fotkami, které máš ráda, a smiř se s tím, že ta první ještě trochu drhne. U třetí už budeš vědět, jak na to.