Fotky a jejich uchovávání

Ulož je na chladné a suché místo v obytné části domu, nejlépe naležato a mimo přímé slunce. Půda, sklep, garáž a kůlna jsou nejhorší místa. Teplo dělá papír i lepidlo křehkými a vlhkost láká plíseň a hmyz.

Co pomáhá:

• skříň u vnitřní zdi, ne vedle topení ani u venkovní zdi
• teplota kolem pokojové nebo o něco nižší
• vlhkost vzduchu zhruba mezi 30 a 50 procenty
• tlustá a těžká alba skladovat naplocho
• vhodná krabice proti prachu a světlu

Velké výkyvy teploty a vlhkosti škodí víc než místo, které sice není ideální, ale zůstává stabilní.

Přečti si také: Jak uchovávat scrapbooky: místo, teplota a vlhkost vzduchu

Bezpečný je polypropylen (PP), polyester (PET, známý také jako Mylar) a polyetylen (PE). Vyhni se PVC: časem z něj unikají látky, kvůli kterým fotky mění barvu a přilepí se. PVC často poznáš podle silného zápachu plastu a měkkého, trochu lepkavého povrchu. Když na obalu není napsané, z jakého plastu je, nepočítej s tím, že je bezpečný.

Dávej pozor i na vlhkost. Ve vlhké místnosti se fotky můžou přilepit k jakémukoli plastu. Vkládej proto do obalu jen suché fotky a nikdy je neskladuj v zavázaném igelitovém sáčku. Drží se v něm vlhkost a obraz se rychleji zhoršuje.

Přečti si také: Obaly na stránky: jaký plast je bezpečný pro tvoje fotky

Použij fotorůžky. Na fotku se tak nedostane žádné lepidlo a vždycky ji můžeš z alba zase vyndat. Vyber růžky z nekyselého papíru nebo z bezpečného plastu, třeba z polypropylenu.

Pokud chceš přesto lepit, vezmi nekyselé lepidlo bezpečné pro fotky. Dělej to jen u fotek, které máš i digitálně nebo jako negativ. Jedinečné staré fotky raději nikdy nelep.

Vyhni se:

• obyčejné lepicí pásce a oboustranné pásce bez označení „bezpečné pro fotky“
• sponkám ze sešívačky, kancelářským sponkám a gumičkám
• běžnému lepidlu do domácnosti a kaučukovému lepidlu

Lepicí páska časem mění barvu a při odlepování může strhnout i vrstvu s obrazem.

Přečti si také: Jaké lepidlo na fotky, papír a zdobení

Nekyselý znamená, že papír nebo karton má při výrobě pH 7 nebo vyšší, je tedy neutrální nebo mírně zásaditý. Kyselý papír žloutne, křehne a svou kyselost může předat fotkám, které na něm leží.

Nekyselý ale vypovídá jen o tom, jaký byl papír ve chvíli výroby. Papír, který obsahuje lignin, může během let zkyselit. Proto se na dobrých albech a kvalitním papíru často objevuje i označení „bez ligninu“ nebo „pufrovaný“.

U všeho, co se fotky přímo dotýká, jako jsou listy alba, obaly a růžky, je nekyselý materiál naprosté minimum. U zdobení dál od fotek to není tak přísné, i když kyselost se může po stránce šířit.

Přečti si také: Nekyselý a bezligninový papír: co to znamená a kdy na tom záleží

Ano, hlavně ta starší. Listy samolepicích alb, často nazývaných magnetická alba, mají vrstvu lepidla pod fólií, která bývá většinou z PVC. Po letech lepidlo změní barvu, vsákne se do fotky a fotky drží jako přibité. Karton pod nimi bývá často kyselý.

Máš-li takové album:

• nejdřív naskenuj nebo vyfoť každou stránku tak, jak je
• zkus fotky uvolnit, dokud to ještě jde
• když to nejde, nic nepřemáhej a sken si uschovej jako zálohu

Nová samolepicí alba s označením „bezpečné pro fotky“ jsou lepší než ta stará. Fotorůžky nebo zasouvací obaly ale zůstávají bezpečnější volbou.

Přečti si také: Jak zachránit staré samolepicí a černé fotoalbum bez poškození

Běžné fotky skenuj nejméně v rozlišení 300 dpi. Zvol 600 dpi u malých fotek, které chceš vytisknout ve větším formátu nebo které chceš přibližovat. Diapozitivy a negativy jsou tak malé, že musíš jít mnohem výš, často na 2400 dpi nebo víc.

Dál:

• hlavní soubory ukládej jako TIFF nebo PNG, protože neztrácejí kvalitu, a pak si udělej kopie v JPEG na sdílení
• naskenuj i zadní stranu, pokud je na ní něco napsané
• než začneš, očisti sklo skeneru od prachu
• skeny si ulož aspoň na dvě místa

Raději skenuj ve vyšším rozlišení, než si myslíš, že budeš potřebovat. Křehkou fotku je nejlepší skenovat jen jednou.

Přečti si také: Jak digitalizovat stará alba, aniž byste je poškodili

Počítej s 300 pixely na palec (2,54 cm) tisku. Vyjde ti zhruba tohle:

• 10 × 15 cm: 1181 × 1772 pixelů
• 13 × 18 cm: 1535 × 2126 pixelů
• A4 (21 × 29,7 cm): 2480 × 3508 pixelů
• 30 × 30 cm (12 × 12 palců): 3600 × 3600 pixelů

Když na to úplně nedosáhneš, pro fotku do alba často stačí i 200 pixelů na palec.

Víc pixelů ale samo o sobě neznamená ostrou fotku. Rozmazání pohybem nebo špatně zaostřená fotka jsou na tisku vidět ještě víc. Proto si fotku před tiskem prohlédni ve 100 procentech.

Přečti si také: Tisk fotek do scrapbooku: doma, nebo ve fotolabu

Ne. Nekyselý se týká kyselosti papíru teď, bez ligninu toho, co se stane později. Lignin je látka ze dřeva, která papíru dodává pevnost. Působením světla a vzduchu se lignin rozkládá a vznikají kyseliny. Proto novinový papír tak rychle žloutne.

Papír tedy může být při nákupu nekyselý, a přesto obsahovat lignin. Po letech pak stejně zkyselí. U alb a papíru, který se dotýká tvých fotek, chceš obojí: nekyselý a bez ligninu. Když je na obalu jen „nekyselý“, nevíš jistě, jestli je papír i bez ligninu.

Přečti si také: Nekyselý a bezligninový papír: co to znamená a kdy na tom záleží

Znamená to, že výrobce považuje produkt za vhodný k dlouhodobému uchovávání, ale není to chráněný pojem. Neexistuje žádná oficiální norma pro to, co smí nést označení „archival“, „muzejní kvalita“ nebo „bezpečné pro fotky“.

Hledej proto konkrétní údaje:

• nekyselý a bez ligninu u papíru a kartonu
• druh plastu: polypropylen, polyester nebo polyetylen
• PAT, tedy Photographic Activity Test (ISO 18916)

PAT je uznávaný test, který ověřuje, jestli materiál s fotkami reaguje. Produkt, který testem projde, můžeš označit za bezpečný pro fotky, i když test nic neříká o kyselosti ani o ligninu. U běžných stránek to řešit nemusíš. U rodinných fotek s historickou hodnotou je PAT dobrým vodítkem.

Přečti si také: Nekyselý a bezligninový papír: co to znamená a kdy na tom záleží

Postupuj opatrně a trpělivě. Když to bez síly nejde, nech fotku, kde je. Roztrženou fotku ztratíš, přilepenou můžeš vždycky ještě naskenovat.

Zkus tohle, v tomto pořadí:

• nejdřív naskenuj celou stránku
• zasuň pod roh tenkou kovovou nebo teflonovou špachtli a pokračuj velmi pomalu
• u samolepicích alb funguje nevoskovaná dentální nit, kterou protáhneš pod fotkou jako malou pilku
• fén na nejnižší stupeň z dálky může staré lepidlo trochu změkčit; nedrž ho dlouho na jednom místě

Nikdy nepoužívej vodu ani rozpouštědlo. Pokud cenná fotka opravdu drží, poraď se s restaurátorem.

Přečti si také: Jak bezpečně uvolnit nalepené fotky ze starého alba

Záleží na albu. Vyndej je, když album fotky samo poškozuje, například samolepicí album s PVC fólií nebo album, které se rozpadá nebo plesniví. Nech je tam, když album samo něco vypráví. Album tvých prarodičů je se svými popisky, pořadím a úpravou cenné jako celek.

V tom druhém případě album raději chraň, než abys ho rozebíral(a):

• naskenuj každou stránku
• mezi listy vlož nekyselé proklady
• skladuj ho naplocho ve vhodné krabici

Když si nejsi jistý/á, nech fotky na místě. Vyndat je můžeš vždycky později, vrátit všechno přesně tak, jak to bylo, ne.

Přečti si také: Jak zachránit staré samolepicí a černé fotoalbum bez poškození

Než cokoli uvolníš nebo přesuneš, všechno naskenuj nebo vyfoť. Budeš mít kopii, kdyby se něco pokazilo, a později budeš přesně vědět, jak stránky vypadaly.

Potom:

• zjisti, co je špatně: uvolněné listy, zažloutlé lepidlo, plíseň, přilepené fotky
• zapiš si, co se ví o tom, kdo, kde a kdy, dokud je v rodině někdo, kdo si to pamatuje
• dodrž původní pořadí
• rozmysli si cíl: jen bezpečně uložit, digitalizovat, nebo udělat nové album

Drž se základního pravidla: nenapáchat škodu. Album bezpečně uložené v krabici je lepší než napůl opravené album plné lepicí pásky.

Přečti si také: Jak zachránit staré samolepicí a černé fotoalbum bez poškození

Vyfoť ho shora, stránkami nahoru. Netlač ho rozevřené na sklo skeneru, protože se tím může zlomit hřbet a uvolněné fotky se můžou posunout.

Jak na to:

• polož otevřené album na měkkou podložku a podepři obě strany, třeba srolovanými ručníky, aby se neotevřelo víc, než je potřeba
• dej fotoaparát nebo telefon na stativ přímo nad stránku
• foť při rovnoměrném denním světle nebo se dvěma lampami šikmo ze stran, bez blesku
• zkontroluj, jestli je každý snímek ostrý

Uvolněné fotky, které můžeš bezpečně vyjmout, pak naskenuj zvlášť na plochém skeneru.

Přečti si také: Jak digitalizovat stará alba, aniž byste je poškodili

Protože tisk je mnohem větší než displej telefonu a tvoje fotka na něj nemá dost pixelů. Na telefonu jsou pixely velmi nahusto, takže malý počet není vidět. Při tisku se ty pixely rozloží na větší plochu a najednou je vidět, co chybí.

Číslo 72 dpi ve vlastnostech souboru přitom moc neříká. Jde o celkový počet pixelů. Fotku o 4000 × 3000 pixelech s údajem 72 dpi vytiskneš bez problému, fotku o 800 × 600 pixelech ne, ať je u ní napsané cokoli.

Často byla fotka poslaná přes chatovací aplikaci nebo sociální sítě. Ty fotky hodně zmenšují. Požádej o originál, nebo si nech soubor poslat e-mailem v plné velikosti či přes službu na posílání velkých souborů.

Přečti si také: Tisk fotek do scrapbooku: doma, nebo ve fotolabu

Nech ji co nejdřív uschnout, obrazem nahoru, v chladné místnosti s trochou proudícího vzduchu. Čím déle fotka zůstane mokrá, tím větší je riziko plísně a toho, že se vrstva s obrazem začne lepit.

• bláto opatrně opláchni čistou studenou vodou
• nesahej na stranu s obrazem a nic na ni nepokládej
• vyndej fotky z obalů i z alba a rozlož je volně vedle sebe
• fotky slepené k sobě nebo ke sklu neodtrhávej, když cítíš odpor
• nepoužívej fén ani topení

Když se fotky nepodaří usušit do jednoho nebo dvou dnů, třeba po vytopení, zamraz je, každou zabalenou zvlášť. Restaurátor je pak může dál ošetřit.

Raději ne. Lepicí páska mění barvu, lepidlo se vsákne do papíru a při odlepování se často strhne kus vrstvy s obrazem. Laminování nejde vrátit: fólie zůstane s fotkou spojená navždy.

Lepší je:

• vložit roztrženou fotku do obalu z polyesteru nebo polypropylenu, aby kousky držely pohromadě
• fotku naskenovat a trhlinu opravit digitálně v programu na úpravu fotek; opravenou verzi můžeš znovu vytisknout
• album s uvolněnými nebo roztrženými listy skladovat naplocho v krabici

Je-li fotka cenná, může trhlinu opravit restaurátor pomocí materiálů, které jdou později zase odstranit, třeba japonským papírem a lepidlem z pšeničného škrobu.

Přečti si také: Jak opravit chybu na stránce scrapbooku

Na pár let to není žádná katastrofa, dlouhodobě ale ne. Obyčejný karton bývá kyselý a obsahuje lignin. Žloutne a předává kyselost tvým fotkám. Gumičky, kancelářské sponky a obálky s lepicím okrajem to ještě zhoršují.

Dlouhodobě je lepší:

• nekyselá archivní krabice bez ligninu, bez otvorů a úchytů, aby dovnitř nepronikal prach a světlo
• fotky postavené nastojato nebo v hromádkách podle témat, oddělené nekyselými rozřazovači
• chladné a suché místo v domě, ne přímo na podlaze

Plastový úložný box není dobrá náhrada, protože se v něm může držet vlhkost.

Přečti si také: Jak uchovat vytištěné fotky na další desítky let

Čistýma a suchýma rukama, za okraje a co nejméně. Mastnota a sůl z prstů po čase zanechávají na vrstvě s obrazem skvrny.

• nezvedej fotku za jeden roh, ale podepři ji celou dlaní nebo kouskem kartonu
• nepiš na zadní stranu propiskou, protože se protlačí a může se otisknout; použij měkkou tužku
• nejez a nepij v blízkosti

Často se doporučují bavlněné rukavice, jenže v nich máš menší cit a fotka ti spíš vypadne. Pokud budeš procházet hodně cenných fotek, jsou dobrou alternativou nitrilové rukavice.

Přečti si také: Jak uchovat vytištěné fotky na další desítky let

Drž se pravidla 3-2-1: tři kopie na dvou různých typech úložiště, z toho jedna na jiném místě. Třeba v počítači, na externím pevném disku a v cloudu.

Dobré vědět:

• externí pevný disk (HDD) je levný v přepočtu na terabajt a hodí se jako archiv; SSD je rychlejší, ale dražší
• flash disk je určený k přenášení souborů, ne k jejich dlouholetému ukládání
• disk, který leží ve skříni, aspoň jednou ročně zapni a zkontroluj, jestli je na něm všechno
• řekni někomu z rodiny, kde soubory máš a jak se k nim dostane

Cloudové úložiště chrání před požárem a krádeží, ale obvykle se za něj platí měsíčně.

Přečti si také: Jak třídit a bezpečně uložit digitální kity, stránky a fotky

Když je album nebo fotka tak poškozená, že správné uložení už nestačí, a když ti na ní záleží. Třeba plíseň, listy, které se rozpadají na prach, fotky přilepené ke sklu nebo k sobě, nebo kožená vazba, která se drolí.

V čem je rozdíl:

• konzervaci zvládneš sám/sama: bezpečně uložit, naskenovat, vložit proklady, vybrat dobré místo
• restaurování je zásah, který provádí restaurátor papíru, knih nebo fotografií

U většiny rodinných alb konzervace stačí. Restaurátorský zásah je práce na míru, a proto se hodí hlavně pro tu jednu nenahraditelnou fotku nebo to jedno album. Mezitím nedělej nic, co nejde vrátit, třeba lepení, laminování nebo čištění vodou.

Pufrovaný papír obsahuje zásaditou látku, většinou uhličitan vápenatý. Ta neutralizuje kyseliny, které vzniknou později nebo přijdou z okolí, takže papír zůstane déle nekyselý.

Pro většinu fotek a pro výstřižky, diplomy a jiný papír je pufrovaný materiál v pořádku a často je dokonce lepší. Pro některé staré druhy fotografií, třeba modrotisky (kyanotypie) a albuminové fotografie, se doporučuje nepufrovaný nekyselý materiál.

Pokud si u cenné staré fotky nejsi jistý/á, vyber nepufrovaný materiál nebo materiál, který prošel testem PAT (Photographic Activity Test).

Přečti si také: Nekyselý a bezligninový papír: co to znamená a kdy na tom záleží

Začni hrubým rozdělením podle roku nebo události a teprve pak vybírej. Nesnaž se všechno roztřídit dokonale naráz.

Tenhle postup funguje spoustě scrapbookerů:

• digitálně: jedna složka na každý rok, v ní podsložky podle měsíců nebo událostí a názvy začínající datem, třeba „2023-07 Dovolená Francie“
• duplicitní a nepovedené fotky rovnou smaž
• z každé události vyber pár oblíbených, které chceš vytisknout
• vytištěné fotky ukládej do nekyselé krabice s rozřazovači podle roku nebo tématu

Nové fotky od teď průběžně třiď a starý nedodělek zpracovávej po malých kouscích.

Přečti si také: Jak si utřídit fotky, než se pustíš do scrapbookingu

Jde obojí; je to hlavně otázka vkusu a použití. Lesklé fotky mají sytější barvy a větší kontrast, matné působí klidněji a neodrážejí světlo.

Do scrapbooku si hodně scrapbookerů vybírá matný nebo pololesklý povrch (označovaný také jako satin nebo luster):

• otisky prstů jsou na nich méně vidět
• dá se na ně snáz psát nebo razítkovat
• méně se lesknou, i pod ochrannou fólií stránky

Lesklý povrch sluší jasným, barevným fotkám a tam, kde je fotka hlavním lákadlem stránky.

Přečti si také: Tisk fotek do scrapbooku: doma, nebo ve fotolabu

Ano. Negativ často obsahuje víc detailů a barevných informací, než ukáže fotka nebo první sken. S lepším skenerem nebo lepším softwarem z něj později možná dostaneš víc. Navíc je to další záloha pro případ, že o digitální soubory přijdeš.

Negativy skladuj:

• v obalech z polyesteru, polypropylenu nebo polyetylenu, nebo v nekyselých papírových obalech
• ne v PVC
• v chladu, suchu a tmě, odděleně od fotek
• s rokem nebo událostí napsanými tužkou na obalu

Ber je do ruky jen za okraje.

Přečti si také: Jak uchovat vytištěné fotky na další desítky let

Často ano, hlavně když fotky leží proti sobě nebo na kyselém papíře. Proklad zabrání tomu, aby se fotky slepily, aby se otiskl inkoust a lepidlo a aby kyselost z jedné stránky pronikla do druhé.

Proklady vlož k:

• černým nebo hnědým listům alba, které bývají většinou kyselé
• stránkám s lepicí páskou, zbytky lepidla nebo nalepenými výstřižky
• zažloutlým, vybledlým nebo stříbřitě zakaleným fotkám

Použij nekyselý pijavý papír nebo nekyselý pergamin nastříhaný na velikost stránky. Dej pozor, aby album nebylo moc tlusté: hřbet, který se rozevírá, se taky poškodí. V tom případě je vlož jen ke stránkám, které jsou nejkřehčí.

Přečti si také: Jak zachránit staré samolepicí a černé fotoalbum bez poškození

Začni u rodiny. Ukaž fotky starším příbuzným a hned si zapiš, co vyprávějí. Potom hledej vodítka přímo na fotce:

• zadní strana: jména, data, název fotoateliéru nebo razítko fotolabu
• formát, druh papíru a okraje, které napoví, z jaké doby fotka je
• oblečení, účesy, auta a výlohy obchodů
• fotky, u kterých víš, kdo na nich je, pro porovnání

Pomoct můžou i noviny, spolkové časopisy, školní ročenky a archivy obcí a církví. Ve skupinách o místní historii nebo genealogii lidé často rádi odpovídají. Co zjistíš, napiš tužkou na zadní stranu nebo na samostatnou kartičku.

Přečti si také: Kdo je na staré fotce a kdy vznikla

Většinou kvůli kyselému papíru, světlu a teplu. Levný papír ze dřevoviny obsahuje lignin, který se rozkládá na kyseliny. Papír proto žloutne a křehne a kyselina se vsakuje do fotek, které na něm leží. Alba mívala dřív často černé listy: byla na nich méně vidět změna barvy a černobílé fotky na nich hezky vynikly.

Mění se i samotná fotka. Staré barevné fotky časem blednou a mění barvu a světlo, teplo, zbytky lepidla a PVC fólie to urychlují.

Předejdeš tomu nekyselými materiály bez ligninu, tím, že fotky budeš držet mimo přímé slunce, a uložením na chladném, suchém a stabilním místě.

Přečti si také: Proč fotky žloutnou a jak tomu předejít