Smíš to použít? Autorské právo pro scrapbookerky

Najdeš na internetu nádhernou ilustraci, báseň, která říká přesně to, co cítíš, nebo digitální kit ke stažení zdarma. Smíš to jen tak dát na svou stránku? Do vlastního alba to většinou nevadí. Složitější je to až ve chvíli, kdy stránku ukazuješ ostatním nebo si na ní vyděláváš. Níže si obyčejnou řečí přečteš, jak to zhruba funguje v Nizozemsku a ve zbytku Evropské unie.

Nejdřív základy

Autorské právo vzniká samo. Kdo vytvoří původní dílo, třeba fotku, kresbu, báseň nebo design papíru, má k němu automaticky práva. Nemusíš k tomu přidávat značku copyrightu a nikde se to nemusí registrovat. Jen autor, nebo ten, kdo jeho práva převzal, rozhoduje, kdo smí dílo kopírovat a zveřejňovat.

V Nizozemsku a ve zbytku Evropské unie trvá toto právo do sedmdesáti let po smrti autora. Potom je dílo volné, patří do takzvaného veřejného vlastnictví (public domain). Rytinu z roku 1850 nebo báseň autora, který zemřel před dlouhou dobou, tedy v zásadě použít smíš. Nový překlad, vydání nebo úprava takového starého díla ale může být chráněná sama o sobě.

Pozor: nová fotka nebo sken starého díla může mít vlastní podmínky, třeba podmínky webu, kde ho najdeš. Spousta muzeí a archivů dává obrázky z public domain na internet záměrně k volnému použití. To je bezpečné místo, kde hledat.

Osobní, nebo komerční použití

Tohle je nejdůležitější rozdíl, a to i skoro v každé licenci, na kterou narazíš.

Osobní použití je všechno, co děláš pro sebe a nevyděláváš na tom: tvoje vlastní album, tvůj journal, dárek pro kamarádku. Nizozemský zákon dovoluje udělat si kopii pro vlastní cvičení, studium nebo použití, pokud na ní nevyděláváš. Neplatí to, když kopie pochází ze zjevně nelegálního zdroje. Vytisknout si obrázek do vlastního alba sem obvykle spadá. Nalepit si do knihy obrázek z časopisu, který máš koupený, není ani kopírování: prostě používáš ten papír.

Komerční použití začíná, jakmile jde přímo nebo nepřímo o peníze. Třeba když prodáváš stránky nebo přáníčka, děláš alba na zakázku, vedeš workshopy s cizími materiály nebo svou tvorbou propaguješ obchůdek či účet. Pak musíš mít jistotu, že máš právo použít všechno, co na stránce je, právě takhle.

Mezi tím je šedá zóna: ukázat svou stránku na internetu. Nic na tom nevyděláš, ale cizí dílo tím zveřejňuješ. Víc o tom níže.

Fotky a obrázky z internetu

To, že si obrázek můžeš uložit, neznamená, že ho smíš volně použít. Skoro všechno na internetu má autora s právy. Do vlastního alba si obrázek vytisknout většinou nevadí. Chceš-li stránku sdílet nebo prodávat, sáhni raději po:

• Obrázcích z public domain od muzeí, archivů a knihoven.
• Obrázcích s licencí Creative Commons. Zjisti, o jakou variantu jde: někdy musíš uvést autora, jindy nesmíš nic upravovat nebo dílo komerčně využít.
• Fotkách z fotobank s licencí, která odpovídá tomu, co s nimi chceš dělat. Ne každá licence z fotobanky dovoluje použití na prodávaných výrobcích.
• Vlastních fotkách, kresbách a skenech. S těmi jsi vždycky v bezpečí.

Výstřižky z časopisů jsou taky chráněné, i když sis časopis koupila. Papír můžeš použít, jak chceš, ale obraz pořád patří autorovi. Totéž platí pro washi pásky nebo designové papíry: můžeš je stříhat, lepit a zpracovávat, ale naskenovat design a nechat ho znovu vytisknout jako samolepky nebo přáníčka je kopírování.

U koláží často slýcháš, že stačí obrázek dost změnit. To ale není pevné pravidlo. Pouhé zmenšení, otočení nebo položení na pozadí nic nemění a i upravené dílo může pořád spadat pod práva autora. Kolik toho musíš změnit, se nedá vyjádřit v procentech. U všeho, co prodáváš: používej materiál, o kterém víš jistě, že ho použít smíš.

Je-li na fotce rozpoznatelný člověk, hraje kromě autorského práva roli i jeho soukromí. O tom je samostatný článek.

Citáty a básně na stránce

Verš z písničky nebo básně je oblíbený nadpis nebo věta do journalingu. I texty jsou chráněné, dokud autor žije nebo pokud zemřel před méně než sedmdesáti lety.

Ve vlastním albu to klidně jde. U sdílených stránek je to trochu složitější. Citační právo dovoluje převzít z díla kousek, ale hlavně pro rozbor, kritiku nebo vysvětlení, a s uvedením zdroje. Celá báseň jako ozdoba na stránce, kterou dáš na internet, pod to jen tak nespadá. Jestli pod to spadá krátký verš, záleží na situaci.

Co je bezpečné:

• Přísloví a rčení, která se tradují po generace.
• Básně a výroky autorů, kteří zemřeli před více než sedmdesáti lety.
• Tvoje vlastní slova. Na stránce bývají stejně nejhezčí.

Když použiješ citát, vždycky uveď autora. Je to slušné a nikdo si nebude myslet, že ta slova jsou tvoje.

Licence digitálních kitů a printables

U digitálních kitů, sad papírů a printables to většinou stojí černé na bílém. Ke stažení bývá přiložený soubor s podmínkami použití, třeba readme nebo license. Přečti si ho a ulož do stejné složky jako soubory, abys i později věděla, od koho co je a co smíš.

Zkratky, na které narazíš:

• PU (personal use): jen pro vlastní potřebu. Ne pro alba na zakázku ani pro výrobky, které prodáváš.
• CU (commercial use): smíš z toho vyrobit i něco na prodej, v rámci podmínek dané licence.
• S4H nebo S4O (scrap for hire, scrap for others): smíš s tím dělat alba nebo stránky pro druhé, i za peníze.

Skoro každá licence má stejnou pevnou hranici: samotné soubory nikdy nesmíš předávat, sdílet ani přeprodávat. Ani když jsi je dostala zdarma. Chce-li stejný kit kamarádka, pošli ji tam, kde jsi ho našla.

Někteří autoři chtějí, abys uvedla jejich jméno, když ukazuješ nebo prodáváš tvorbu s jejich materiálem. U digitálních stránek se tomu říká dávat credits. Stojí to málo námahy a pro autora je to důležité.

Sdílení stránek s cizími designy

Použila jsi designové papíry, samolepky a vyřezávací šablony od nějaké značky a chceš stránku ukázat. To se děje běžně a spousta výrobců to naopak ráda vidí. Sdílíš svou vlastní stránku, ne samotný design.

Co nedělej:

• Veřejně nesdílej vzory, soubory pro řezání, šablony ani návody z knihy nebo placeného kurzu. Ukaž přáníčko nebo stránku, ne vzor za nimi.
• Neskenuj jednotlivé papíry nebo soubory a nenabízej je ke stažení.
• Neukazuj stránku, kterou jsi skoro přesně okopírovala, jako by to byl tvůj nápad. Uveď stránku nebo autora, který tě inspiroval.

Sdílet stránku s vytištěným obrázkem z internetu je přísně vzato zveřejnění cizího díla, ke kterému je v zásadě potřeba svolení autora. Spoustě autorů nevadí, když uvedeš jejich jméno, ale rozhodují o tom oni. Když tě autor požádá, abys něco stáhla, udělej to hned a bez diskuse.

Obrázky od AI: co smíš a co ne?

S programy s AI vytvoříš ilustraci nebo pozadí za pár vteřin. Spousta věcí je zatím nejistá, ale pár je dobré vědět.

Jestli je obrázek od AI chráněný, záleží na tom, kolik v něm je lidských tvůrčích rozhodnutí. Autorské právo v Evropě vyžaduje dílo, ve kterém se projevují vlastní tvůrčí rozhodnutí člověka. Obrázek, který skoro celý vytvořil počítač, proto nejspíš chráněný není, i když to ještě všude není ustálené. Sama si k němu tedy taky nemůžeš nárokovat práva.

Co ale platí, jsou podmínky daného programu. Ty určují, jestli smíš obrázky použít komerčně. Přečti si je, než budeš něco s obrázkem od AI prodávat, a podívej se i na pravidla místa, kde prodáváš.

Nechtěj po AI, aby něco vytvořila ve stylu známého žijícího ilustrátora nebo s rozpoznatelnou postavičkou či logem. Je to citlivé téma a postavička nebo značka zůstává chráněná, ať ji kreslí kdokoli.

Když kupuješ kity nebo printables, stále častěji uvidíš, že autoři uvádějí, že použili AI. Kdo sám sdílí nebo prodává obrázky od AI, udělá dobře, když to taky řekne.

A ještě jedna věc: do alba plného vzpomínek patří skutečné fotky. Vygenerovaná fotka chvíle, která se takhle nikdy nestala, se nehodí do knihy o skutečných chvílích. Jako ozdoba nebo pozadí AI klidně jde, jako tvoje vzpomínka ne.

Rychlá kontrola

Než něco použiješ, polož si tři otázky. Zůstane to v mé vlastní knize, nebo to ukážu či prodám? Komu to patří a je ten autor mrtvý déle než sedmdesát let? A co stojí v licenci? Licence si schovávej, uváděj autory, a když si nejsi jistá: udělej to sama nebo se zeptej.

Tohle je obecné vysvětlení, ne právní rada. Když si nejsi jistá, požádej autora o svolení nebo se poraď s právníkem.