Historie a význam

Scrapbooking znamená uchovávat vzpomínky v albu tak, že na ozdobenou stránku dáš dohromady fotky, papírky a text. Od běžného fotoalba se liší příběhem: připíšeš, co se stalo, kdo u toho byl a proč to bylo důležité.

Na stránce, které se říká také layout, obvykle kombinuješ:

• jednu nebo víc fotek
• podkladový papír a ozdoby (embellishments)
• nadpis a journaling, tedy text k fotkám
• někdy skutečné drobné památky, třeba vstupenku nebo účtenku

Můžeš to dělat na papíře, digitálně na počítači nebo kombinací obojího. Žádný správný ani špatný způsob neexistuje.

Přečti si také: Co je scrapbooking a jaká forma ti sedne

Scrapbooking není vynález dnešní doby: lidé lepí a zapisují vzpomínky do prázdných knih už po staletí. V renesanci si učenci vedli zápisníky s citáty a zajímavostmi a studenti si nechávali od přátel psát příspěvky do alba amicorum.

V devatenáctém století se album s nalepovanými výstřižky stalo opravdu oblíbeným. Objevily se levné tiskoviny, jako noviny a barevné obrázky, a ty se vystřihovaly a vlepovaly spolu s dopisy, básněmi a později i fotkami.

Koníček, jak ho známe dnes, s nekyselým papírem, speciálními alby a vlastními obchody, vznikl v osmdesátých letech minulého století ve Spojených státech a odtud se pak rozšířil do Evropy.

Přečti si také: Historie scrapbooku: od lesklých obrázků po journaling

Scrapbooking uklidňuje, protože pracuješ rukama a soustředíš se celou pozorností na jednu věc. Stříhání, skládání a lepení může fungovat jako druh meditace: spousta lidí se při něm méně trápí myšlenkami a je víc v přítomném okamžiku.

Kromě toho ovlivňuje i náladu:

• vracíš se k hezkým chvílím, a to často zahřeje u srdce
• dokončíš něco, co můžeš vzít do ruky, a to je dobrý pocit
• psaní o tom, co jsi zažil(a), může pomoct se s tím vyrovnat

Mnoho scrapperů si všímá, že to funguje hlavně tehdy, když to nechceš mít dokonalé. Jakmile stránka musí, klid zmizí.

Přečti si také: Proč vám scrapbooking může přinést klid a radost

Ano, právě teď. K tisícům fotek v telefonu se vracíš jen zřídka, kdežto album leží na stole a samo se otevírá.

Papírová kniha má pár věcí, které obrazovce chybí:

• můžeš ji držet, listovat v ní a prohlížet si ji s ostatními
• schováš do ní skutečné věci, třeba vstupenku nebo lísteček psaný něčí rukou
• nezávisí na aplikaci, účtu ani formátu souboru, který za dvacet let možná nepůjde otevřít

Digitál a papír se navíc nevylučují. Hodně scrapperů si nejdřív digitálně vybere nejlepší fotky a do alba vytiskne jen ty.

Přečti si také: Scrapbook, fotokniha, nebo fotoalbum: co se hodí k tobě

Nejznámějšími předchůdci jsou commonplace book, album amicorum a památník.

• Commonplace book: zápisník, do kterého se sbíraly citáty, básně, recepty a zajímavosti seřazené podle témat.
• Album amicorum (německy Stammbuch): kniha přátel ze šestnáctého století, hlavně studentská, do které přátelé a učitelé psali průpovídku, své jméno a někdy přidali kresbu nebo erb.
• Památník: jeho pozdější, domácká podoba s veršíky a lesklými obrázky.

Kromě toho lidé v devatenáctém století lepili výstřižky a obrázky do alb. Ze všech těchto zvyků vyrostl scrapbook: kniha, ve které spojuješ text, obrázky a vzpomínky.

Přečti si také: Od commonplace book k památníku: předchůdci scrapbooků

Ano, mnoha lidem pomoct může, i když ne každému. Když tvoříš album o někom, koho jsi ztratil(a), dáváš si čas se u toho člověka zastavit a smutek dostane podobu, se kterou můžeš něco dělat.

Scrappeři často vyprávějí, že je to, jako by toho druhého chvíli navštívili. Výsledek je navíc něco, o co se můžeš podělit s rodinou, třeba po pohřbu.

Pár tipů:

• začni zlehka, s několika fotkami, které jsou ti drahé
• zapisuj vzpomínky, dokud jsou ještě čerstvé
• neostré nebo zdvojené fotky klidně vynech
• dej si pauzu, když je to moc těžké

Pokud tě smutek dál zaplavuje, hledej oporu i u někoho dalšího. Album pomoc nenahradí.

Přečti si také: Scrapbooking ve chvílích smutku a ztráty

Někdy se nasazuje jako pomůcka, ale scrapbooking sám terapií není. Jeho součásti, tedy tvoření, vzpomínání a psaní, se ovšem při podpoře lidí používají.

Pár příkladů:

• u seniorů a lidí s demencí pomáhají fotky a alba vybavovat vzpomínky a rozproudit rozhovor
• při doprovázení pozůstalých pomáhá kniha vzpomínek se se ztrátou vyrovnat
• psaní o tom, co jsi zažil(a), může pomoct zmírnit stres a utřídit pocity

Pro tebe samotnou nebo samotného může být prostě uklidňujícím koníčkem. Pokud tě trápí skleslost, úzkost nebo trauma, je to pěkný doplněk k pomoci odborníka, ale ne náhrada.

Přečti si také: Proč vám scrapbooking může přinést klid a radost

Koláž jako umělecká forma se obvykle připisuje Georgesi Braqueovi a Pablu Picassovi, kteří kolem roku 1912 začali do svých kubistických děl vlepovat papír a další materiály. Braque nalepil na kresbu tapetu s motivem dřeva, Picasso zapracoval do zátiší kus voskovaného ubrusu.

Lepení papíru je ale mnohem starší. V Japonsku kaligrafové už o staletí dřív lepili kousky papíru na podklad svých básní a v osmnáctém století vytvořila Angličanka Mary Delany stovky květin z drobounkých papírových útržků.

Slovo koláž pochází z francouzského coller, lepit. Po kubistech v tom pokračovali mimo jiné dadaisté, a to fotomontážemi z vystřižených fotografií.

Přečti si také: Jak vznikla koláž: od Picassa a Braqua po Hannah Höch

Marku Twainovi připadalo vlepování tak otravné, že sám vymyslel album na výstřižky a v roce 1873 na něj získal patent. Stránky už měly vrstvičku suchého lepidla. Stačilo ji navlhčit a přilepit na ni výstřižek, podobně jako u poštovní známky.

Album se prodávalo v různých provedeních a patřilo k jeho nejúspěšnějším podnikatelským nápadům. Ukazuje, jak běžné bylo v devatenáctém století schovávat novinové výstřižky a obrázky.

Pro dnešní scrappery je to hlavně zajímavost. Tehdejší lepidlo nebylo nekyselé, takže taková stará alba žloutnou a často křehnou.

Přečti si také: Historie scrapbooku: od lesklých obrázků po journaling

Protože poprvé existovalo hodně hezkých a levných tiskovin, které se daly schovávat. Díky nové tiskové technice, chromolitografii, se objevily barevné obrázky, pohlednice a reklamní obrázky a ty se ve velkém vystřihovaly a vlepovaly.

Zároveň umělo číst stále víc lidí a noviny a časopisy byly dostupné. Co se ti líbilo nebo co bylo důležité, sis vystřihl(a): básně, články, recepty.

Alba si vedly hlavně ženy, jako takový obrazový deník. Kamarádky si vyměňovaly obrázky a ukazovaly si navzájem svá alba. Lesklé obrázky, které se později dostaly do památníků, pocházejí z této tradice. Když přišla fotografie, postupně se k nim přidaly i fotky.

Přečti si také: Historie scrapbooku: od lesklých obrázků po journaling

Stalo se to v osmdesátých letech minulého století ve Spojených státech. Rostl zájem o genealogii a rodinnou historii a zároveň sílilo povědomí, že fotky v běžných albech blednou a poškozují se.

Firmy začaly prodávat alba a papír bezpečné pro fotky, spolu s návodem, jak vytvořit hezkou stránku. Přibyly workshopy, obchody se scrapbookingem, časopisy a setkání, kde lidé společně pracovali na svých albech.

Od devadesátých let se koníček šířil do Evropy, mimo jiné i do Nizozemska a Belgie. Později k tomu přibyl digitální scrapbooking, sociální sítě a nové formy jako junk journaly.

Přečti si také: Historie scrapbooku: od lesklých obrázků po journaling

Ne, ale změnil se. Vrchol s velkými scrapbookingovými obchody v každém městě je pryč, a zároveň přibyly nové formy: junk journaly, pocket scrapbooking, cestovní deníky a digitální nebo hybridní scrapbooking.

Zůstává potřeba uchovat vzpomínky v něčem, v čem se dá listovat. Právě proto, že fotky dnes máme hlavně v telefonech, objevuje lepení spousta lidí znovu.

I u každého zvlášť to jde ve vlnách. Hodně scrapperů má období, kdy roky nedělají nic, a pak přece jen začnou znovu, často v jiném stylu nebo v menším formátu než dřív. To k tomu patří.

To je jen na tobě a většina scrapperů dělá trochu od obojího. Velká skupina jsou hlavně memory keepers: na prvním místě jsou fotky a příběh, ozdoby jim jen pomáhají vyniknout.

Jiní tvoří hlavně kvůli samotnému tvoření. Pracují s barvami, razítky a vrstvami a někdy ani nepoužívají vlastní fotky. To má blízko k art journalingu.

Užitečná otázka pro tebe: chci, aby tomu někdo za třicet let rozuměl? Pak jsou jména, data a pár vět textu důležitější než další vrstva ozdob. Jde-li ti o radost z dneška, klidně to může být čistě tvůrčí.

Přečti si také: Art journaling: jak začít

Ne, odjakživa je to i společenská činnost. Už v devatenáctém století si kamarádky ukazovaly svá alba a vyměňovaly si obrázky.

Dnes můžeš tvořit s ostatními různými způsoby:

• na cropu: odpoledne, večer nebo víkend, kdy scrappeři se svými věcmi společně pracují na stránkách
• doma s pár kamarádkami nebo se svými dětmi či vnoučaty
• v klubu nebo na workshopu
• online, když sdílíš svou práci a zapojuješ se do výzev

Společná práce často přinese nové nápady a dokončíš víc než sám nebo sama. U alba o rodině je navíc šikovné, že ostatní mohou doplnit jména a příběhy.

Přečti si také: Scrapbooking ve společnosti: cropy a scrapovací odpoledne

Commonplace book je zápisník, do kterého sbíráš všechno, co ti stojí za to: citáty, básně, průpovídky, recepty, dopisy a zajímavosti. Oblíbený byl hlavně od renesance mezi učenci, studenty a spisovateli.

Rozdíl oproti deníku: deník sleduje dny a je o tom, co cítíš, commonplace book je seřazený podle témat a slouží k tomu, abys v něm věci později našel nebo našla. Často k němu patřila hesla a rejstřík.

Považuje se za jednoho z předchůdců scrapbooku i moderního journalu. Kdo si dnes vede sešitek s oblíbenými citáty nebo bullet journal se sběrnými seznamy, dělá vlastně totéž.

Přečti si také: Od commonplace book k památníku: předchůdci scrapbooků

Ustálené nizozemské slovo pro něj neexistuje; většina lidí prostě říká scrapbooken nebo scrappen. Nejblíž má starší slovo plakboek, to ale spíš evokuje sešit s novinovými výstřižky nebo obrázky.

Scrapbook pochází z anglického scrap, útržek nebo zbytek, a book. Je to tedy doslova kniha s výstřižky.

Anglické slovo převzaly i další jazyky. Odborné výrazy jako layout, journaling a embellishments se v nizozemštině většinou také používají anglicky.

Přečti si také: Scrapbookové pojmy vysvětlené, od brads po vellum

Rozdíl je v materiálu a hloubce.

• Papier collé: dílo vytvořené jen z nalepeného papíru. Termín pochází z tvorby Braquea a Picassa kolem roku 1912.
• Koláž: širší pojem, s papírem i dalšími materiály, jako je látka, fotky, barva nebo kresby. Většinou zůstává plochá.
• Asambláž: trojrozměrná varianta, ve které se spojují skutečné předměty, třeba knoflíky, dřevo nebo kov.

Ve scrapbooku nebo journalu narazíš na všechny tři. Stránka jen z vrstev papíru je papier collé, s fotkami a látkou je to koláž, a jakmile nalepíš silné předměty, posouváš se k asambláži.

Přečti si také: Jak vznikla koláž: od Picassa a Braqua po Hannah Höch

Ne. Tahle představa pochází hlavně od průmyslu, který od osmdesátých let prodává alba, papír a ozdoby, ale v podstatě potřebuješ jen fotky, papír, lepidlo, nůžky a propisku.

Dřív lidé prostě lepili, co měli: novinové výstřižky, pohlednice, obrázky a dopisy. To funguje dodnes. Junk journal je dokonce celý postavený na tom, co bys jinak vyhodil(a).

Hodně zkušených scrapperů varuje před tlakem dělat to správně s nejnovějšími věcmi. Jde o tvůj příběh, ne o sbírku. Pro fotky je ale chytré používat nekyselý papír a lepidlo bezpečné pro fotografie, aby ti album dlouho vydrželo.

Přečti si také: Scrapbooking s malým rozpočtem

Často ano, i když vypadají neuspořádaně. Staré album s výstřižky ukazuje, co někdo považoval za důležité, jaké obrázky byly v módě a jak vypadal každodenní život. To bývá málokde jinde takhle zachycené.

Přesto se spousta alb ztratí, protože o ně nikdo nestojí nebo protože jsou nešikovně velká a křehká.

Co můžeš udělat:

• nech album celé a nic z něj nevyndávej
• uchovávej ho v temnu a suchu, ne na půdě ani ve sklepě
• naskenuj nebo vyfoť stránky, aby si ho rodina mohla prohlédnout, aniž by se poškodilo
• zapiš, co víš o tom, kdo ho vytvořil

Regionální archiv nebo instituce pečující o kulturní dědictví o něj někdy mají zájem.

Přečti si také: Jak vytvořit rodinné album ze starých fotek a dokumentů

Často se uvádí, že uchovávání dává oporu. V obdobích války, nemoci nebo strachu si lidé častěji vedou deníky a alba, protože tak dávají řád něčemu, co jinak nemají ve své moci.

Scrapbooking k tomu pomáhá několika způsoby:

• soustředíš pozornost na něco malého a přehledného
• díváš se na to, co bylo dobré a co zůstalo
• zachytíš, co se děje, i pro budoucnost

Není to pravidlo, ale možná to znáš sám nebo sama u sebe: v rušném nebo těžkém období může hodinka stříhání a lepení přinést hodně klidu. Nemusí z toho vzniknout nic hezkého, počítá se samotné tvoření.

Přečti si také: Proč vám scrapbooking může přinést klid a radost