Principy designu pro scrapbookovou stránku, která funguje

Určitě to znáš. Máš krásný papír, dobré fotky a hezké zdobení, a přesto stránka nesedí. Působí přeplněně, nebo naopak prázdně, nebo nakřivo. Většinou to není materiálem, ale několika principy designu, které nejsou úplně správně nastavené. Designéři a fotografové je používají už dlouho a na scrapbookové stránce fungují stejně dobře. Když je znáš, můžeš se rozhodovat vědoměji a taky poznáš, proč stránka nefunguje.

Ohnisko: kam se díváš nejdřív

Ohnisko je místo, kam oko zamíří jako první. Na většině stránek je to hlavní fotka, ale může to být i nadpis, kus textu nebo zvláštní kartička. Bez ohniska oko bloudí a nenajde klid.

Ohnisko vytvoříš několika způsoby:

• Velikost: nejdůležitější prvek je největší. Hlavní fotka, která je zřetelně větší než zbytek, hned upoutá.
• Kontrast: světlá fotka na tmavé podložce, nebo naopak.
• Podložka nebo rámeček: okraj z papíru kolem fotky.
• Hloubka: fotka nebo nadpis na pěnové pásce doslova vystoupí dopředu.
• Zdobení: malý shluk v rohu fotky tam přitáhne oko.

Past je v tom, že tyhle prostředky rozložíš po celé stránce. Když je největší fotka vlevo, nejvýraznější barva vpravo nahoře a nejvíc zdobení vpravo dole, máš tři ohniska, která si konkurují. Nech je sejít na jednom místě. Pak každý ví, kde příběh začíná.

Než začneš, zeptej se sama sebe, co má člověk uvidět jako první. Obličej, atmosféru, událost? Odpověď určí, která fotka bude velká a co se kolem ní rozmístí.

Volný prostor: proč prázdno stránku posiluje

Volný prostor je každá část stránky, kterou vědomě necháš bez fotek, zdobení, textu a rušných vzorů. Nemusí být bílý. Počítá se i jednobarevný papír, kraftový papír nebo klidný vzor.

U prázdného listu je prvním nutkáním ho zaplnit. Jenže volné místo dává oku prostor k odpočinku a to, co na stránce je, tím získá na důležitosti. Představ si maják na prázdném pobřeží: prostor kolem něj ho dělá velkým.

Volný prostor funguje nejlíp, když prvky seskupíš. Když pět fotek a deset samolepek rozmístíš rovnoměrně po stránce, nikde nevznikne skutečný prostor, jen škvíry. Když stejné věci dáš do jednoho bloku, najednou vznikne velká klidná plocha. Stejný materiál, úplně jiná stránka.

Přehnat se to dá i opačně. Stránka s jednou malou fotkou v rohu a ničím dalším snadno působí ztraceně. Jde o poměr. Pomůže kotva: list nebo velká podložka, na které nebo u které leží většina prvků. Kotva nemusí zakrývat všechno, ale zajistí, že prvky nebudou vypadat, jako by volně plavaly po stránce.

Pravidlo třetin

Pravidlo třetin pochází z fotografie. V duchu si stránku rozděl dvěma vodorovnými a dvěma svislými čarami na devět stejných polí. Na stránce 30,5 × 30,5 cm (12 × 12 palců) tedy čáry vedou zhruba každých 10 cm. Čtyři body, kde se čáry kříží, jsou silná místa pro tvoje ohnisko.

Fotka přesně uprostřed působí staticky, jako kostka. Posuň ji trochu doleva nebo doprava tak, aby nejdůležitější část ležela na průsečíku, a stránka dostane pohyb. Na druhou stranu pak dej něco menšího, aby se to vyvážilo.

Několik způsobů, jak mřížku využít:

• Nech hlavní fotku zabrat čtyři pole v rohu. Zbytek přijde do ostatních polí.
• Jedno pole nech volné pro nadpis a text. To klidné pole kontrastuje s rušnou částí.
• Nadpis a shluk zdobení dej do protilehlých rohů, třeba vlevo nahoru a vpravo dolů. Vznikne úhlopříčka, která oko vede přes stránku.
• Jednu vodorovnou řadu mřížky použij jako pás s řadou malých fotek ze stejné chvíle.

Ber mřížku jako pomůcku, ne jako zákon. Ušetří ti hádání, ale vždycky se od ní můžeš odchýlit, když si to fotka žádá.

Vizuální trojúhelník

Vizuální trojúhelník je příbuzný pravidla třetin. Na stránku dáš tři akcenty, které spolu tvoří trojúhelník, s ohniskem uvnitř nebo v jednom z vrcholů. Oko skáče z bodu na bod, a tak zůstává na stránce.

Těmi třemi akcenty můžou být shluky zdobení, ale taky třikrát stejná barva. Pěkný trik je vzít z fotky akcentovou barvu, třeba červenou bundičku dítěte, a nechat ji objevit se na dvou dalších místech. Nemusí to být úhledný trojúhelník; křivý často funguje líp. Jak takový shluk poskládat a kam ho umístit, si přečteš v článku o embellishments.

Rovnováha mezi těžkými a lehkými prvky

Každá část stránky má vizuální váhu. Těžké jsou velké věci, tmavé a výrazné barvy, rušné vzory a všechno, co je silné. Lehké jsou malé věci, jemné barvy, jednobarevné plochy a tenké linky.

Existují tři druhy rovnováhy:

• Symetrická: levá a pravá strana jsou zhruba stejné. Působí to klidně a stabilně, někdy trochu formálně.
• Asymetrická: jedna strana je těžší a vyvažuje ji něco jiného na protější straně. Působí to živěji. Velká fotka vpravo může být v rovnováze s menším tmavým shlukem vlevo.
• Kolem středu: všechno je seskupené kolem jednoho centrálního místa, jako paprsky kola.

Když je spodek mnohem těžší než horní část, dej nahoru pár menších akcentů. Dobře funguje i umístit velké fotky nebo zdobení naproti sobě na úhlopříčce.

Všímej si taky, kam se lidé na fotce dívají. Když se někdo dívá doprava, nech na té straně trochu místa. Když fotku umístíš tak, že se člověk dívá ze stránky ven, oko čtenáře ten pohled následuje ven.

Barva má taky svou váhu. Známé pravidlo je poměr zhruba 70, 20 a 10 procent: velká hlavní barva, často neutrální, menší druhá barva a špetka akcentové barvy. Ta špetka klidně může být výrazná; právě troška něčeho silného přitáhne pozornost tam, kam ji chceš mít.

Opakování pro soudržnost

Opakování spojuje jednotlivé prvky dohromady. Když se stejná barva, tvar, vzor nebo stejný materiál objeví na několika místech, oko čte stránku jako jeden celek.

Opakovat můžeš:

• barvu: stejný odstín v podložce, v proužku papíru a na samolepce
• tvar: kolečka ve vzoru, v knoflíčcích a ve vyseknutém kruhu
• linky: prošití, proužek washi tape a okraj kartičky ve stejném směru
• slova: slovo z nadpisu, které se vrátí v textu

Opakování funguje i napříč více stránkami. Stejná písmena na nadpisy, stejné datumové razítko nebo stejná paleta udělají z řady samostatných layoutů jednu knihu. U fotek z různých dnů, které spolu moc neladí, může pomoct vytisknout je všechny černobíle, nebo všechny kromě jedné.

Příbuzným principem je zarovnání. Nech okraje fotek a bloků ležet v jedné linii a postarej se, aby se prvky dotýkaly nebo se lehce překrývaly. Věci, které plavou odděleně, snadno působí nahodile.

Příliš mnoho opakování dělá stránku nudnou. Proto někdy dobře funguje nečekaná kombinace: drsná fotka s jemnou kytičkou, hrubý karton vedle krajky. Kontrast udržuje oko bdělé, opakování drží všechno pohromadě.

Jak rozebrat stránku, která nesedí

Když stránka nepůsobí dobře, pomůže pevný postup, jak najít příčinu. Rozlož všechno volně, bez lepidla, a vyfoť to telefonem. Na malém displeji uvidíš kompozici líp než zblízka. Pak projdi tyhle otázky.

1. Kam se dívám nejdřív? Je to i to, co jsem chtěla? Pokud ne, ohnisko je na špatném místě nebo není dost silné.
2. Je tu víc míst, která si říkají o pozornost? Jedno odeber nebo ho zmenši.
3. Kolik barev vidím? Pokud je jich víc než tři nebo čtyři, podívej se, bez kterých se obejdeš.
4. Je tu velká klidná plocha? Pokud ne, seskup prvky blíž k sobě.
5. Je všechno uprostřed? Posuň hlavní fotku na průsečík mřížky.
6. Naklání se stránka na jednu stranu? Na lehčí stranu dej malý akcent, nebo přesuň něco těžkého.
7. Plavou tu volně nějaké věci? Nech je dotýkat se kotvy nebo je zarovnej s něčím jiným.
8. Co se stane, když jednu věc odeberu? Často je to přesně to, co stránka potřebovala.

Když si nevíš rady, zkus vycházet ze sketche nebo hotové šablony. Tyhle principy už jsou v nich použité, a když prvky vynecháváš nebo posouváš, rychle se naučíš, co dělá rozdíl. Po čase to půjde samo a už při posouvání uvidíš, co nesedí.