Jak si vést víceletý deník: každý den pár řádků

Obyčejný deník po tobě každý večer chce prázdnou stránku. Víceletý deník chce jen pár řádků. A zatímco je píšeš, čteš nad nimi, co jsi dělal(a) přesně před rokem ve stejný den. Díky tomuhle malému rozdílu je to pro spoustu lidí první deník, u kterého opravdu vydrží.

Co je víceletý deník

Ve víceletém deníku má každé datum jednu stránku. Na ní jsou pod sebou tři, pět nebo deset malých políček, jedno pro každý rok. Letos 14. března píšeš do horního políčka. Příští rok otevřeš stejnou stránku a píšeš do políčka pod ním, se svým starým textem hned nad ním.

Kniha tedy nemá na obálce rok. Začneš, kdy chceš, k jakémukoli datu, a rok si do políček píšeš sám (sama). Po roce jsi zase u své první stránky a procházíš knihu znovu, dokud nejsou všechna políčka plná.

Protože každý den má jen jednu stránku, není pětiletý nebo desetiletý deník nutně o moc tlustší než obyčejný deník se stránkou na den. Políčka jsou jen tím menší, čím víc let se musí vejít na jednu stránku.

Existují i varianty. Některé knihy mají na stránce dva dny, a proto ještě menší políčka. Jiné mají pro každý rok stránky navíc, třeba přehled měsíce, volnou stránku na to, co se do políčka nevešlo, nebo stránku na ohlédnutí na konci roku.

Tři, pět, nebo deset let: čím začít

Zkušení pisatelé radí skoro všichni totéž: nezačínej hned deseti lety, pokud jsi u deníku ještě nikdy nevydržel(a). Tříletá nebo pětiletá kniha je menší slib a dřív poznáš, jestli ti sedí.

Na co si při výběru dát pozor:

• Místo na den. Čím víc let, tím méně řádků na den. V desetiletém deníku jsou to často jen dva nebo tři, ve tříletém obvykle o něco víc. Pokud píšeš velkým písmem, vyber méně let nebo větší formát.
• Váha. Tlustý desetiletý deník s tvrdými deskami je těžký a do tašky se moc nevejde. Je to kniha na noční stolek.
• Rozložení naplocho. Hodně víceletých deníků je šitých, ale neleží úplně naplocho, hlavně na začátku a na konci knihy. Podlož pak stranu s menším počtem stránek jinou knihou, abys mohl(a) psát rovně.
• Papír a pero. Papír bývá tenký, aby kniha zůstala skladná. Pokud používáš plnicí pero, vyzkoušej nejdřív pár slov na zadní stránce. Nejméně se propisuje gelové pero nebo tenká propiska.
• Svátky. Dovážené knihy někdy uvádějí svátky jiné země. Nevadí to, ale je dobré to vědět.

Jestli to chceš nejdřív vyzkoušet bez kupování knihy, jde to i v obyčejném sešitě. Každé stránce dej datum a rozděl ji pravítkem na políčka. Nebo vezmi kroužkový pořadač s volnými listy, pak si sám (sama) určíš, na kolik let to bude.

Častá rada: vyber si knihu, která se ti líbí. Budeš ji brát do ruky každý den, celé roky. Knihu, ke které přilneš, tak snadno neodložíš.

Co napsat do pár řádků

Malý prostor není omezení, ale celá podstata. Nemusíš psát příběh, stačí zanechat stopu. Nesnaž se zachytit všechno, vyber jednu věc.

Co se tam hodí:

• co jsi dělal(a): pracovní den, procházka, narozeniny
• něco malého, co bys jinak zapomněl(a): věta tvého dítěte, vtip u stolu
• počasí, první narcis na zahradě, první noc se zapnutým topením
• jak ses cítil(a), pár slovy
• co jsi četl(a), vařil(a) nebo sledoval(a)
• jak jsi spal(a) nebo jak ti bylo se zdravím

Šikovný zvyk je shrnout den nahoře do pár klíčových slov nebo zakroužkovat jedno slovo. Později tak rychle najdeš, ve kterém roce se něco stalo.

Někteří lidé píšou ráno o předchozím dni. To funguje dobře, když jsi večer moc unavený (unavená), a s nocí mezi tím často líp víš, na čem opravdu záleželo.

Dej do toho i kousek sebe. Malá samolepka, proužek washi pásky (ozdobné papírové pásky) nebo obrázek na okraji jsou v pořádku, pokud necháš políčka pro další roky volná. Na opravdové lepení je víceletý deník moc tenký.

Jak ho kombinovat s obyčejným deníkem nebo plánovačem

Víceletý deník nenahradí všechno. Dlouhá cesta, těžký týden nebo den plný myšlenek se do tří řádků nevejde. Proto si k němu hodně lidí vede ještě druhou knihu.

Pár kombinací, které fungují:

• Víceletý deník plus journal. Do malé knihy patří fakta, do obyčejného deníku nebo journalu myšlenky a pocity. Pokud je chceš propojit, napiš do políčka odkaz, třeba „viz journal“.
• Víceletý deník plus plánovač. Schůzky, nákupy a úkoly patří do plánovače. Víceletý deník tak zůstane o tvém životě, ne o seznamu úkolů.
• Víceletý deník plus album. Pohlednice, obaly a fotky patří do samostatné knihy nebo scrapbooku. Víceletý deník pak zůstane plochý a vydrží v deskách celé roky.

Dobré pravidlo: nikdy nepiš totéž na dvě místa. Dej každé knize vlastní úkol a nebude ti to připadat jako dvojí práce.

Co dělat, když vynecháš pár dní

Nějaké dny vynecháš. Každý, kdo si vede víceletý deník, má prázdná políčka. Rozdíl mezi tím, kdo pokračuje, a tím, kdo přestane, je hlavně v tom, jak s těmi mezerami naložíš.

• Nech je prázdné. Prázdné políčko není chyba. Kniha prostě pokračuje a zítra na tebe čeká další políčko.
• Nedoplňuj za každou cenu. Kdo je týden pozadu a chce všechno dohnat, rychle ztratí chuť. Zapiš nanejvýš dny, které si ještě pamatuješ, a začni znovu dneškem.
• Drž to malé. Stačí jeden řádek. I „klidný den, nic zvláštního“ se počítá.
• Vyber si pevné chvíle. Komu to nejde každý den, může zapisovat jen výjimečné dny: narozeniny, svátky, první školní den. I tak budeš mít po pár letech krásná srovnání.
• Prostě začni znovu. I po měsících ticha můžeš pokračovat na kterékoli stránce.

Někdy je rok tak těžký, že staré stránky chvíli vidět nechceš, třeba po ztrátě někoho blízkého. Pak může kniha nějakou dobu zůstat zavřená. Počká, dokud na ni zase nebudeš připravený (připravená).

Proč je ohlížení tak krásné

To nejkrásnější na víceletém deníku poznáš až ve druhém roce. Otevřeš stránku a je to tam: co jsi dělal(a) loni, čeho ses bál(a), jak malé tvoje dítě tehdy ještě bylo.

Vidíš věci, kterých by sis v obyčejném deníku nikdy nevšiml(a). Že každé jaro zhruba ve stejném týdnu nastydneš. Že jabloň jeden rok kvete dřív než jiný. Že loňská starost už teď sotva stojí za myšlenku. Někdy narazíš na náhody: dva roky po sobě ve stejný den pohlednice od stejné kamarádky.

A vidíš, co zůstalo stejné. To je stejně cenné jako to, co se změnilo.

Po třech nebo pěti letech máš malou knihu, která shrnuje kus tvého života, den po dni. Knihu, kterou si schováš a kterou budeš chtít otevřít i za dvacet let.