Co je scrapbooking a jaká forma ti sedne

Scrapbook je kniha, do které si ukládáš fotky a drobné vzpomínky, s pár slovy k nim a trochou zdobení kolem. Zní to jednoduše a jednoduché to opravdu je. Jenže dnes existuje tolik forem, že je těžké se v nich vyznat. Tady se dočteš, co je scrapbooking, jak fungují jeho různé formy a která sedne právě tobě.

Co je scrapbooking

Scrapbooking je tvoření knihy, ve které se scházejí vzpomínky. Většinou jsou v centru fotky, doplněné věcmi, které sis schovala, a pár větami o tom, co se stalo. Každá stránka je malý celek: fotky, papír a zdobení vybíráš tak, aby spolu vyprávěly jeden okamžik.

Pevná pravidla neexistují. Jedna kniha je čistá a klidná, se spoustou bílé a jednou velkou fotkou. Jiná je plná vrstev papíru, razítek a samolepek. Obojí je scrapbooking.

Odkud se to slovo vzalo

Anglické scrap znamená útržek, zbytek nebo výstřižek. Scrapbook je tedy doslova kniha s výstřižky. V nizozemštině se dlouho říkalo prostě plakboek, tedy nalepovací kniha.

Takové knihy existují už po staletí. Lidé do nich lepili výstřižky z novin, dopisy, básně, recepty a vstupenky, často proto, aby si uchovali informace. Když se fotky koncem devatenáctého století dostaly na dosah běžných rodin, knihy se pomalu posunuly k osobním vzpomínkám.

Scrapbooking, jak ho známe dnes, se speciálním papírem, samolepkami a alby, vznikl v osmdesátých letech ve Spojených státech. Tam v devadesátých letech vyrostl ve velký koníček. Proto je v něm tolik anglických odborných výrazů. Kdo dnes mluví o scrapbookingu, myslí většinou ozdobenou knihu plnou fotek, ne složku s novinovými články.

Co do něj patří

Základem bývají fotky, ale zdaleka ne všechno musí být fotka. Třeba:

• lístky z koncertu, muzea nebo cesty vlakem
• pohledy, přáníčka a vzkazy
• jídelní lístek, kousek mapy nebo etiketa
• obrázky od dětí a věci, které doslova řekly
• usušená kytička nebo lístek
• tvůj vlastní text, journaling: co k fotkám napíšeš

Kolem toho používáš papír a embellishments, souhrnný název pro všechno, čím stránku zdobíš, třeba samolepky, razítka, washi pásky, knoflíky a stužky. Papír bývá většinou cardstock (pevný jednobarevný papír) a vzorovaný designový papír.

Vždycky si zapiš datum, místo a jména. Co teď víš samo sebou, za deset let zapomeneš. Prostá stránka s těmito údaji má později větší cenu než nádherná stránka bez nich. A staré výstřižky z novin radši přímo nelep, protože novinový papír žloutne a křehne. Kopie na bezkyselinovém papíře poslouží stejně dobře.

Pro koho ho tvoříš

Většina scrapbookerek a scrapbookerů tvoří knihy pro sebe a svou rodinu. Rok s dětmi, rekonstrukce, první měsíce se psem. Je to způsob, jak si podržet vlastní příběh, i pro ty, kdo ho budou číst později.

Scrapbook je taky krásný dárek, třeba na svatbu, na rozloučenou nebo k narozeninám. Někdo tvoří rodinnou knihu se starými fotkami prarodičů, aby se příběhy neztratily.

A upřímně: spousta scrapbookerů to dělá hlavně kvůli samotnému tvoření. Večer u stolu s papírem a nůžkami, vzpomínka, která se vrací, zatímco pracuješ. Ta radost váží stejně jako kniha, která ti zůstane.

Rozdíl oproti fotoalbu

Do běžného fotoalba zasouváš fotky jednu za druhou, nanejvýš s datem. Album uchovává obrázky.

Scrapbook vypráví příběh za těmi obrázky. Nevybereš všech čtyřicet fotek z narozenin, ale tři, které to vystihnou, vedle nich pozvánku a pár vět o tom, kdo tam byl a co se dělo. Přemýšlíš, jak bude stránka vypadat. Díky tomu při listování nevidíš jen, co bylo, ale i jaké to bylo.

Fotokniha, kterou si necháš vytisknout, je tak trochu mezi tím: vybraná a uspořádaná, ale bez hmatatelnosti papíru a schovaných drobností.

Klasické album

Na tohle si vybaví většina lidí. Standardem jsou stránky 30,5 × 30,5 cm (12 × 12 palců) a v tomto formátu se prodává většina papírů. Běžná jsou i menší čtvercová alba zhruba 20 × 20 cm (8 × 8 palců) a také A4.

Pracuješ po layoutech: layout je návrh jedné stránky. Dvě stránky vedle sebe se jmenují spread. Stránky se často vkládají do plastových obalů, do kroužkového alba nebo alba se šrouby. U kroužkového alba je uprostřed spreadu pořádná mezera, u alba se šrouby leží stránky skoro u sebe.

Minialbum

Minialbum je malé, často kolem 15 × 15 cm (6 × 6 palců) nebo ještě menší, a většinou je o jednom tématu: víkend pryč, jedno léto, jedno přátelství. Často v něm jsou chlopně, obálečky a kartičky na vytahování.

Jeho výhodou je, že ho opravdu dokončíš. Proto je to dobrý první krok a hezký dárek.

Pocket scrapbooking

Tady pracuješ s plastovými obaly rozdělenými na kapsičky. Do každé zasuneš fotku nebo kartičku s textem, často ve velikostech zhruba 10 × 15 cm a 7,5 × 10 cm. Stříhat a lepit potřebuješ jen málo, takže to jde rychle. Nejznámější systém se jmenuje Project Life.

Tahle forma je oblíbená u lidí, kteří chtějí zachytit obyčejný život, po týdnech nebo po měsících, aniž by museli každou stránku celou navrhovat.

Junk journal

Junk journal si většinou vyrábíš sama, z papíru, který by jinak skončil v koši: ze starých obálek, stránek z vyřazených knih, obalů, účtenek, sáčků od čaje. Kniha je plná vrstev, kapsiček, štítků a zastrčených kartiček, často s trochu opotřebovaným, vintage vzhledem.

Fotky můžou být, ale nemusí. Junk journal je stejně tak o sbírání, vazbě a radosti z papíru s minulostí.

Art journal

Art journal je takový výtvarný deník. Pracuješ s barvami, gessem (podkladovou vrstvou), koláží, šablonami, razítky a textem. Jde méně o uchovávání vzpomínek a víc o vyjádření toho, co si myslíš nebo cítíš. Tvoření je důležitější než výsledek.

Protože se pracuje s mokrými materiály, potřebuješ pevný papír, který se nezvlní. Art journaling plynule přechází v mixed media, kde se kombinují nejrůznější materiály.

Digitální a hybridní

Při digitálním scrapbookingu tvoříš stránky na počítači nebo tabletu. Papír, samolepky a další zdobení jsou obrázkové soubory, které můžeš donekonečna posouvat, ořezávat a zvětšovat. Nemáš nepořádek na stole, nepotřebuješ místo v poličce a stránky si můžeš později nechat vytisknout nebo z nich udělat fotoknihu.

Hybridní scrapbooking spojuje obojí. Třeba si na počítači navrhneš nadpis nebo kartičku, vytiskneš je a nalepíš na papírovou stránku.

Je scrapbooking pořád populární?

Kolem přelomu tisíciletí byl scrapbooking ve Spojených státech velký boom, s vlastními obchody, veletrhy a časopisy. Když fotky zdigitalizovaly a zůstávaly v telefonu, zklidnilo se to.

Nezmizel, jen změnil podobu. Junk journaly, art journaly, pocket alba a zdobené deníky přitahují nové lidi a papírnictví mimo jiné z Japonska má spoustu fanoušků. Mnoho lidí má v telefonu tisíce fotek, na které se skoro nedívají. Pár z nich vytisknout a udělat z nich stránku pak působí o to výjimečněji.

Jaká forma ti sedne?

Nejlepší forma neexistuje, ale existuje forma, která sedí k tvému životu. Pár vodítek:

• Málo času, ale chceš zachytit všední dny: pocket scrapbooking.
• Máš ráda papír a v klidu si hraješ s velkou stránkou: klasické album.
• Chceš nejdřív něco dokončit, nebo hledáš dárek: minialbum.
• Schováváš všechno a máš ráda opotřebovaný, vrstvený styl: junk journal.
• Chceš hlavně volně tvořit s barvou a obrazem: art journal.
• Málo místa, nebo radši pracuješ na obrazovce: digitální nebo hybridní.

Nemusíš si vybrat navždy. Spousta scrapbookerů má na poličce album, minialbum z dovolené a journal na mezitím. Začni s tím, co už máš, vyber jeden okamžik a udělej z něj jednu stránku.