Sušené květiny a lístky v deníku nebo albu

Maceška ze zahrádky, list z procházky lesem, kvítek ze svatební kytice. Příroda na stránce dává něco, co papír nedokáže: je skutečná. A je taky křehká. Pár zvyků stačí, aby zůstala krásná a zbytek tvé knihy kvůli ní netrpěl.

Které květiny a lístky se hodí

Plochost je tvůj nejlepší přítel. Květiny s tenkými, otevřenými lístky schnou úhledně a pak leží na stránce rovně. Třeba macešky, pomněnky, pryskyřníky, sedmikrásky, drobné sasanky, jemné trávy, lístky kapradin a jednotlivé okvětní lístky.

Masivní květy jako růže, pivoňky nebo celý tulipán jsou složitější. Schnou nerovnoměrně, dlouho drží vlhkost a kniha se po nich vyboulí. Rozeber je a lisuj lístky zvlášť, nebo místo rozkvetlého květu vyber poupátko.

Trhej za suchého dne, až oschne rosa a květ se právě otevřel. Mokrá nebo už odkvétající květina zhnědne a zplihne. A v přírodě trhej jen to, co se smí: v chráněných územích a u cest někdy rostou chráněné druhy. Tvoje vlastní zahrada, kytice z trhu nebo puget, který jsi dostal(a), jsou vždycky v pořádku.

Lisování květin v knize

Nejjednodušší metoda je zároveň nejlepší. Potřebuješ tlustou, těžkou knihu, bez které se chvíli obejdeš, a papír, který saje vlhkost.

1. Na stránku knihy polož savý papír, papírovou utěrku nebo nelesklý kancelářský papír. Funguje i pečicí papír, který se ke květině nepřilepí, jenže vlhkost nesaje.
2. Rozlož na něj květiny tak, aby se nedotýkaly. Lístky uprav tak, jak je chceš mít později, teď to ještě jde.
3. Přikryj je druhým listem papíru a knihu zavři.
4. Navrch dej ještě něco těžkého: pár dalších knih nebo vypnutou žehličku.
5. Nech to orientačně jeden až tři týdny ležet na suchém místě, dokud květiny nejsou jako papír. Po pár dnech papír vyměň, pokud je na dotek vlhký.

Papír je důležitý. Bez mezivrstvy vlhkost proniká do stránek knihy a můžou na nich zůstat skvrny. Nepoužívej proto knihu, na které ti záleží.

Kdo lisuje častěji, může si lis na květiny vyrobit nebo koupit: dvě prkénka se šrouby v rozích a mezi nimi vrstvy kartonu a savého papíru. Princip je stejný, jen rovnoměrnější a rychlejší. Existují i metody s mikrovlnkou nebo žehličkou. Jsou rychlé, ale je větší šance, že se květina spálí nebo změní barvu. Zkus to nejdřív s květinou, na které ti nezáleží.

Je opravdu suchá

Tady se to často pokazí. Květina, která vypadá zvenku suchá, může mít uvnitř ještě vlhkost. Poznáš to až po pár týdnech v albu.

Dobře usušená květina je na dotek jako papír, už se zplihle neohýbá a na kůži nestudí. Když si nejsi jistá/jistý, nech ji ležet ještě týden. Nic to nestojí, kdežto květina nalepená moc brzy tě může stát celou stránku.

Zůstane barva zachovaná

Upřímná odpověď: ne úplně. Každá sušená květina změní barvu. Některé zesvětlají, jiné ztmavnou nebo trochu zhnědnou. Modrá, fialová a žlutá vydrží zpravidla nejdéle. Červená často ztmavne, bílá a růžová můžou zežloutnout nebo zhnědnout.

Pár věcí ale pomáhá:

• Rychle sušit. Čím rychleji vlhkost zmizí, tím víc barvy zůstane. Papír měň včas.
• Skladovat ve tmě. Světlo je největší nepřítel barev. Album zavřené ve skříni zůstane hezké déle než deník, který leží otevřený na parapetu.
• Smířit se s tím. Ten jemný, vybledlý vzhled se právě hodí k vintage nebo přírodní stránce. Spousta scrapbookerek a scrapbookerů ho má radši než syté čerstvé barvy.

Pokud chceš za každou cenu zachytit původní barvu, vyfoť si čerstvou květinu a fotku nalep vedle ní.

Jak je přichytit, aby se nelámaly ani neposouvaly

Sušené květiny jsou křehké. Pokaždé, když knihu otevřeš a zavřeš, třou se o protější stránku. Vyber si proto způsob, který se hodí k tvé knize.

• Tenká vrstva lepidla. Lepidlo naneste na stránku, ne na květinu, a květinu do něj opatrně polož. Nejlíp funguje lepidlo, které zaschne dočista průhledné. Tlusté kapky nechávají skvrny.
• Průhledná lepicí páska. Proužek přes stonek udrží květinu na místě a nemusíš ji celou zalepovat. Jde to i s washi páskou (tenkou japonskou papírovou páskou), to je hezké, když chceš pásku naopak ukázat.
• Okénko. Vyřízni ve stránce kolečko nebo obdélník, přelep otvor z obou stran průhlednou páskou nebo fólií a květinu vlož mezi ně. Tak si ji můžeš prohlížet ze dvou stran. Linku řezu si nakresli tužkou, ne propiskou, abys ji mohl(a) vygumovat bez poškození papíru.
• Samolepicí fólie nebo laminování. Polož květiny na lepivou stranu kousku fólie na obalování knih a přikryj je druhým kouskem, s okrajem tak jeden až dva centimetry. Pak se už nemůžou posouvat a skoro se nelámou. Zalaminovaný kvítek ve vyříznutém okénku je pěkné řešení i pro přáníčko.
• Vrstva laku nebo decoupage lepidla navrch. Květinu to zpevní a dodá jí lesklý, skoro laminovaný vzhled. Hodí se to na záložku nebo obal, ale je to nevratné.
• Obálka nebo sáček. Pro opravdu křehké věci, jako je okvětní lístek růže z kytice, je nejbezpečnější malá obálka z pergamínu nebo průhledný sáček v albu. Můžeš ji vytáhnout a prohlédnout si ji, aniž by se odírala o jiné stránky.

Tip, který hodně pomůže: na protější stranu stránky s květinami vlož list savého papíru nebo tenkého průsvitného papíru. Pak se nebudou třít o další dvojstranu.

Přírodní materiál a kyselost

Květiny a listy nejsou archivní materiál. Rostlinné zbytky obsahují kyseliny a lignin, látku, kvůli které žloutne i papír. Za pár let můžou změnit barvu a zanechat skvrny na papíře pod sebou.

V deníku to většinou nevadí. Patří to k jeho charakteru. V albu s fotkami je ale rozumné držet si odstup.

• Nenech květiny dotýkat se fotek. Lep je vedle fotky, ne na ni ani pod ni.
• Nejlépe je dej na samostatný kousek cardstocku (pevného, silného papíru), který poslouží jako ochranná vrstva.
• Tvrdé nebo špičaté věci, jako jsou mušle nebo větvičky, umísti tak, aby po zavření alba nemohly fotky poškrábat.
• Na zbytek stránky použij nekyselý papír a lepidlo bezpečné pro fotky, jako vždycky.

Jak předejít plísni a hnilobě

Plíseň je skoro vždycky kvůli vlhkosti: v samotné květině, nebo v místnosti, kde kniha stojí.

• Lep jen to, co je úplně suché. Květina, ve které je ještě vlhkost, v zavřené knize shnije nebo zplesniví.
• Čerstvé květiny ani bobule do alba nepatří. Ani tlusté stonky, semeníky a dužnaté lístky, pokud nejsou důkladně usušené.
• Knihu skladuj na suchém místě se stálou teplotou. Ne ve vlhkém sklepě ani na studené půdě.
• Občas se podívej mezi stránky. Když uvidíš bílé nebo zelené chomáčky, květinu hned vyndej a stránku nech vyvětrat. Rostlinné zbytky mají rádi i drobní brouci a hmyz, třeba pisivky.

Raději ne skutečnou květinu? Naskenuj ji nebo vytiskni

Někdy skutečná květina prostě není dobrý nápad. V albu, které má vydržet několik generací, u fotek, které nechceš riskovat, nebo v knize, kterou lidé často berou do ruky.

Polož pak vylisovanou květinu na sklo skeneru a přikryj ji bílým nebo černým listem. Výsledek je překvapivě detailní: uvidíš každou žilku. Sken si můžeš vytisknout na hezký papír, vystřihnout a nalepit jako jakýkoli jiný obrázek. Můžeš ho taky zmenšit, opakovat nebo použít jako pozadí.

Fotka čerstvé květiny funguje stejně dobře a má tu výhodu, že sedí barva. Máš tak to nejlepší z obou světů: skutečnou květinu v bezpečí v obálce a obrázek volně na stránce.

Pár nápadů na začátek

• Herbářová stránka: jeden druh na stránku, k tomu tvým vlastním písmem název, datum a místo, kde jsi ho našel(a).
• Sezónní stránka s tím, co si za měsíc přineseš ze zahrady nebo z procházek.
• Kvítek ze svatební nebo smuteční kytice v okénku vedle přání nebo parte z toho dne.
• Vlastnoručně vyrobený papír: sušené okvětní lístky vlepené mezi dvě vrstvy tenkého papíru z čajových sáčků dají lehce průsvitný list s vlastním charakterem.

Začni pár maceškami ze zahrady a tlustou knihou. Za pár týdnů budeš přesně vědět, jak dopadnou.