Embosování za tepla i za studena: jak na reliéf na stránce

Embosování znamená, že na papíře nebo do papíru vytvoříš reliéf. Existují dva způsoby a podobné jsou si jen výsledkem: při embosování za tepla roztavíš vrstvičku prášku do vystouplé linky, při embosování za studena vtlačíš do tvaru samotný papír. Oba dodají stránce něco, na co si chceš sáhnout, a nemusíš na ni lepit žádné objemné zdobení.

Rozdíl v kostce

Embosování za tepla se říká také heat embossing. Orazítkuješ lepivým inkoustem, nasypeš na něj embosovací prášek a zahřeješ ho, až se roztaví. Výsledkem je lesklá nebo matná linka, která o kousek vystupuje nad papír, a to v barvě prášku. Hodí se na nadpisy, krátké texty, rámečky a drobné motivy.

Embosování za studena se říká také suché embosování. Nepotřebuješ inkoust ani teplo: papír vtlačíš do vzoru, buď embosovací kapsou ve strojku, nebo šablonou a embosovacím perem s kuličkou na konci. Papír pak má vypouklou a prohloubenou stranu. Krásně vypadá hlavně na pozadích a jako jemná jednobarevná struktura.

Oba způsoby můžeš i spojit. Když celý list zataví zlatým práškem a pak ho, ještě lehce teplý, protočíš embosovací kapsou, vznikne zlatá plocha se vzorem.

Co potřebuješ na embosování za tepla

• Embosovací inkoust: většinou bezbarvý, trochu lepivý inkoust (často se mu říká watermark ink). Funguje i pigmentový inkoust, který dlouho zůstává vlhký. Rychleschnoucí dye inkoust zaschne moc rychle a prášek na něm nedrží.
• Embosovací prášek v barvě podle tvého výběru. Bílá, zlatá a transparentní jsou dobrý začátek.
• Horkovzdušnou pistoli, neboli heat tool. Fén ji nenahradí: nezahřeje se dost a silný proud vzduchu ti prášek z papíru odfoukne.
• Razítko, list papíru nebo misku na zachycení přebytečného prášku a malý měkký štěteček.
• Případně embosovací fix, tedy fix se stejným lepivým inkoustem, kterým můžeš psát nebo kreslit od ruky a pak to zaembosovat.

Embosování za tepla krok za krokem

1. Nejdřív papír přetři antistatickým sáčkem. Víc o něm najdeš níže.
2. Orazítkuj embosovacím inkoustem. Přitlač pevně a rovnoměrně a razítko zvedni rovně nahoru. Otisk je někdy skoro neviditelný, to je v pořádku.
3. Hned nasyp prášek na celý otisk, dokud je inkoust ještě vlhký. Klidně ho nasyp hodně.
4. Přebytečný prášek oklepej na přeložený kus papíru a nasyp ho zpátky do lahvičky.
5. Dobře se podívej, jestli někde nezůstala zrnka, kam nepatří. Ometi je štětečkem.
6. Nech horkovzdušnou pistoli chvíli nahřát, ne nad papírem. Pak s ní pomalu pohybuj nad otiskem, ve vzdálenosti pár centimetrů. Uvidíš, jak se prášek mění z matného na lesklý. V tu chvíli se posuň na další kousek.
7. Než na výtvor sáhneš, nech ho chvíli vychladnout.

Hubice horkovzdušné pistole je velmi horká. Nesahej na ni, po použití ji odlož tam, kde se nic nemůže roztavit, a nepřibližuj ji k samotnému papíru.

Jak předejít zbloudilým zrnkům prášku

Zrnka, která se chytají tam, kde jsi nerazítkovala, má skoro vždycky na svědomí statická elektřina nebo mastnota z prstů. Antistatický sáček, látkový pytlíček s jemným práškem uvnitř, přetři po papíře těsně před razítkováním. Embosovací prášek pak drží jen na inkoustu.

Kromě toho pracuj se suchýma, čistýma rukama a papír drž za okraje. Po nasypání pořádně oklepej a před zahříváním otisk zkontroluj. Teď ještě zrnko smeteš, po roztavení už drží.

Jak zabránit kroucení papíru

Papír se kroutí nebo vlní, když ho zahříváš moc dlouho nebo moc horkem. Pomůže pár věcí:

• Používej pevný papír. Čím tenčí, tím rychleji se vyboulí.
• Papír nejdřív krátce nahřej zespodu, ze zadní strany, a dokonči to shora. Prášek se tak roztaví rychleji a papír je teplu vystavený kratší dobu.
• Pořád pohybuj pistolí a přestaň, jakmile prášek zalesklne. Delší zahřívání výsledek nevylepší. Prášek může dokonce zplihnout a zmatnět a papír může změnit barvu nebo se připálit.
• Hotový list dej pod pár knih, dokud úplně nevychladne.

Pauzovací papír vellum je obzvlášť citlivý. Bílý nebo zlatý text na vellu vypadá nádherně, ale zahřívej ho jen velmi krátce a pistoli drž o něco dál.

Druhy embosovacího prášku

Embosovací prášek se vyrábí v různé hrubosti zrna. Názvy se u jednotlivých značek liší, ale zhruba to vypadá takhle.

• Jemný (také detail, super fine nebo ultra fine): malá zrnka, která velmi přesně drží na tenkých linkách. Vyber si ho na malá razítka, jemná písmena a motivy s množstvím detailů.
• Běžný (regular): obyčejné zrno, vhodné pro většinu razítek a nadpisů.
• Extra hrubý (také ultra thick nebo embossing enamel): velká zrna, která vytvoří silnou, vypouklou vrstvu. Použiješ ho na větší plochy nebo když taviš víc vrstev přes sebe pro efekt skla. Na jemných razítkách se linky slijí dohromady.

Hrubý prášek na malém detailním motivu dá zrnitý, neostrý výsledek. Jemný prášek na velké ploše dá jen malou výšku. Při výběru proto ber v úvahu i velikost razítka.

Kromě zrna se liší i povrch: lesklý, matný, metalický, s glitry nebo míchaný z více barev. Transparentní prášek se hodí, protože ukáže barvu inkoustu pod sebou. Funguje také jako rezerva (resist): zaembosuj motiv transparentním práškem na bílý papír a pak přes něj přetři inkoust. Zaembosovaná část inkoust odpudí a zůstane bílá.

Suché embosování s kapsami

Embosovací kapsa je plastové pouzdro se vzorem uvnitř, na jedné straně vystouplým a na druhé prohloubeným. Vložíš do ní papír a celé to protočíš strojkem na vysekávání a embosování. Pořadí desek, které k tomu potřebuješ, najdeš v návodu nebo přímo na strojku. Když to jde ztuha nebo se to zasekne, nic nesilni a zkontroluj sestavu. O samotném strojku píšeme víc v článku o práci s vysekávacím strojkem.

Existují obyčejné kapsy a 3D kapsy. 3D kapsa má hlubší vzor, dává výraznější reliéf a často vyžaduje jinou sestavu desek.

Pokud chceš ostřejší otisk, velmi lehce postříkej vodou vnitřek kapsy, ne papír. Papír tak trochu změkne a vzor lépe přijme. Když stříkáš přímo na papír, víc se zkroutí a déle schne.

Zaembosovanou plochu můžeš dál dotvořit. Lehce přejeď po vystouplých místech razítkovým polštářkem nebo blending nástrojem, vetři do nich trochu vosku nebo metalické pasty, nebo vrcholky opatrně přebrus jemným smirkovým papírem. Vzor pak lépe vynikne i na fotkách, protože jemný reliéf se na fotce často ztratí.

Suché embosování se šablonou a embosovacím perem

Jde to i bez strojku. Polož na papír kovovou nebo pevnou plastovou šablonu, obojí připevni kouskem lepicí pásky, aby se nic neposunulo, a dej to na měkkou podložku, třeba pěnovou podložku nebo podložku pod myš. Embosovacím perem s kuličkou pomalu obtahuj okraje výřezu. Nejsnáz to jde na prosvětlovacím boxu nebo proti oknu, abys linky šablony viděla skrz papír.

Tlačíš ze zadní strany papíru, takže vypouklá strana bude vpředu. Začni větší kuličkou a na rohy přejdi na menší. Papír se tak méně snadno protrhne.

S embosovacím perem můžeš pracovat i volněji: vytvarovat papírové okvětní lístky malými kroužky po zadní straně nebo obtáhnout linku podél okraje kartičky.

Jaký papír funguje nejlépe

Na embosování za tepla se hodí skoro každý papír, pokud vydrží teplo. Nejlépe funguje cardstock (pevný, jednobarevný karton). Jde to i s designovým papírem, visačkami, journalingovými kartičkami a vellem, ale tenký nebo natíraný papír se vlní rychleji. Na tmavém papíře nejvíc vyniknou bílá, zlatá a stříbrná.

U suchého embosování je důležitější tloušťka. Příliš tenký papír se na ostrých rozích trhá nebo prorazí. Příliš silný papír dá hranatý, plochý reliéf. Zhruba 220 až 250 g/m² je pro většinu kapes a šablon dobrý kompromis. Jednobarevný cardstock ukáže vzor lépe než výrazně potištěný papír, kde se reliéf v motivu ztratí.

Když si nejsi jistá, udělej nejdřív zkoušku na zbytku stejného papíru. Zabere to minutu a ušetří ti to pokažený nadpis na nejhezčí fotce.