Jak vyrobit a vyměnit artist trading cards (ATC)

Artist trading card, zkráceně ATC, je miniaturní umělecké dílo velikosti hrací karty. Neděláš ji pro sebe, ale na výměnu s jinou scrapbookerkou nebo umělcem. Právě malý formát z ní dělá snadný začátek: za půl hodiny máš hotovo, a když se to nepovede, skoro nic neztratíš.

Co přesně jsou ATC

ATC, jak je známe dnes, pocházejí z uměleckého světa konce devadesátých let. Jeden švýcarský umělec pořádal v Curychu výměnná setkání, kde si lidé mezi sebou měnili vlastnoručně vyrobené kartičky. Nápad se rychle rozšířil, nejdřív díky výměnným večerům a později přes internet a poštu.

Umělci tvořili drobná díla na výměnu nebo jako vizitku už mnohem dřív. Nový byl pevně daný rozměr. Ten se převzal od baseballových a jiných sběratelských karet, a proto se ATC vejdou do stejných obalů a alb.

ATC, nebo ACEO

Narazíš i na zkratku ACEO. Znamená Art Cards, Editions and Originals. Formát je úplně stejný, liší se ale účel: ACEO vzniká na prodej. Může jít o originál, nebo o tisk v malém, číslovaném nákladu.

ATC vyměníš nebo daruješ. Pokud chceš své kartičky prodávat, říkej jim ACEO. Každý tak ví, na čem je.

Dvě základní pravidla

Ve skutečnosti existují jen dvě pravidla, která dodržují všichni.

1. Formát je 6,4 × 8,9 cm, tedy 2,5 × 3,5 palce. Na výšku i na šířku, obojí je v pořádku, ale samotný rozměr je pevně daný. Kartička, která je větší nebo menší, není ATC.
2. Neprodávají se. ATC putují z ruky do ruky, jako výměna nebo jako dárek.

Kromě toho existují zvyklosti, kterých se drží většina těch, kdo si kartičky vyměňují. ATC je vyrobená ručně a je jedinečná, nanejvýš je součástí malé série. Hotový tisk, který jen vystřihneš, se nepočítá. A kartička má pevný základ, obvykle cardstock (pevný jednobarevný karton), aby se v obalu nebo obálce neohnula.

Z čeho je vyrobit

Začni pevným archem a nařež z něj pár základních kartiček ve správném rozměru. Akvarelový papír o gramáži kolem 300 g je fajn, když pracuješ s vodou nebo barvami. Na koláže stačí obyčejný cardstock nebo karton z krabice od cornflakes.

Pak na ně můžeš dát skoro cokoli. Pár nápadů, které na tomhle formátu fungují:

• Kousek staré knižní stránky jako pozadí. Vyber stránku s hezkým písmem nebo poznámkami na okraji a použij jen malou část.
• Obaly: potištěná strana krabičky od čaje, logo nebo řada čísel, ale i šedá vnitřní strana kartonu. Stačí malý kousek.
• Razítka, washi tape, staré poštovní známky, knoflík nebo kousek krajky.
• Pozadí s distress ink: obtiskni trochu inkoustu na hladkou plastovou podložku, postříkej ji vodou, až se udělají kapky, a protáhni jí kartičku. Nech uschnout a opakuj, dokud se ti to nelíbí. Potom orazítkuj motiv v kontrastní barvě.
• Malý tisk vlastní fotky, vystřižený do tvaru poštovní známky.
• Jednotlivá slova z básně nebo časopisu, nastříhaná na proužky.

Navrhování na malém formátu

Na ploše 6,4 × 8,9 cm je důležitější ubírat než přidávat. Vyber si jeden motiv a dej mu prostor. Umísti ho doprostřed nebo na jeden z průsečíků, když si kartičku rozdělíš na třetiny na délku i na šířku.

Drž se tří nebo čtyř barev a nech jedno klidné místo prázdné. Pracuj odzadu dopředu: nejdřív pozadí, pak prostřední vrstvu a teprve potom linky a detaily. Hodně scrapbookerek si nejdřív udělá pozadí a až když uschne, vymyslí, co na něj přijde.

S pěnovou páskou nebo 3D polštářky pod hlavním motivem dodáš hloubku. Ale s rozvahou, protože ATC se pořád musí vejít do obalu. Tmavý okraj, dokola natupovaný inkoustem, kartičku dotáhne.

Šikovný zvyk: nařež deset základních kartiček najednou a dodělej je jako sérii. Věci vytahuješ jen jednou a po deseti kusech uvidíš opravdový pokrok. I bez talentu na kreslení to zvládneš se šablonami, razítky a maskovací páskou.

Když vyrobíš víc kartiček, které k sobě patří, říká se tomu diptych (dvě kartičky), triptych (tři) nebo série. To pak poznamenáš i na zadní stranu.

Co napsat na zadní stranu

Zadní strana je vizitkou tvé ATC. Kdo ji dostane, chce vědět, od koho je. Určitě na ni napiš:

• své jméno, nebo jméno, pod kterým vyměňuješ
• název kartičky
• datum a případně místo
• způsob, jak tě kontaktovat, třeba e-mailovou adresu
• u série: číslo, například 2 ze 3

Někteří číslují všechny své kartičky průběžně, aby měli přehled, kolik jich vyrobili. Zadní stranu můžeš popsat rukou, orazítkovat nebo na ni nalepit malý štítek. Použij pero, které se nerozpíjí a neprotlačuje.

Jak funguje výměna

Vyměňovat se dá dvěma způsoby: osobně, nebo poštou. Na výměnném setkání vyložíš kartičky na stůl a vyměníš si je, s kým chceš. Třeba na scrapbookingovém odpoledni, na hobby veletrhu nebo s pár kamarádkami.

Poštou to obvykle probíhá přes nějakou skupinu nebo fórum. Je dané téma, třeba podzim, ptáci nebo stoh knih, a konečný termín. Často jeden člověk všechny kartičky posbírá a každému pošle zpátky stejný počet jiných. Můžeš se taky domluvit přímo s někým: ty pošleš dvě, on nebo ona ti pošle dvě zpátky.

Pár věcí, na které je dobré myslet:

• Posílej jen kartičky, které bys sama nebo sám ráda dostala. Výměna stojí na důvěře.
• Dodržuj téma a termín.
• ATC zabal do obalu nebo mezi dva kousky kartonu, aby se neohnula. S tlustými embellishments může být obálka na obyčejný dopis příliš silná, tak to zkontroluj, než ji pošleš.
• Jestli máš trému, začni jednou výměnou s někým, koho znáš.

Jak ATC uchovávat

Kdo jednou začne vyměňovat, má brzy hromádku. Protože rozměr odpovídá sběratelským kartám, vejdou se do zasouvacích listů, které jsou pro ně určené, s devíti kapsami na list. Vidíš tak přední stranu a kartičku můžeš na chvíli vytáhnout a přečíst si zadní stranu. Vybírej obaly z polypropylenu nebo polyesteru, bez PVC.

Můžeš si taky vyrobit vlastní krabičku nebo desky, třeba s harmonikovým skladem a řadou papírových kapsiček, do kterých se vejde vždycky jedna kartička. Půlměsíc vystřižený z horního okraje každé kapsičky usnadní vytahování. Nejdřív si udělej zkušební verzi z tenkého papíru, než se pustíš do toho hezkého.

Jestli chceš sbírku ukázat i někomu, kdo bydlí daleko, naskenuj přední a zadní stranu společně. Rovnou tak máš uložené, od koho která kartička je.