Jak sdílet stránky a chránit soukromí svých dětí

Stránka o prvním školním dni, o narozeninové oslavě nebo o neděli na pláži. Jsi na ni hrdá a chceš ji ukázat. Jenže jsou na ní tvoje děti, jejich jména, jejich škola a někdy i kousek toho, co se děje doma. Když si pár věcí rozmyslíš předem, můžeš sdílet, co chceš, a neprozradit víc, než je nutné.

Co raději nedávat na stránku, kterou sdílíš?

Scrapbooková stránka řekne víc než samotná fotka. Právě v tom je její síla, ale při sdílení i riziko. Než stránku ukážeš veřejně, zkontroluj na ní tyhle věci:

• Příjmení. Křestní jméno většinou stačí a někdy není potřeba ani to.
• Název nebo logo školy, sportovního klubu nebo školky. Mysli i na školní trička a jmenovky na fotce.
• Svou adresu, číslo domu, ceduli s názvem ulice nebo poznávací značku auta v pozadí.
• Datum narození spolu s celým jménem.
• Pravidelná místa a časy: každou středu na plavání do toho jednoho bazénu, to cizímu člověku řekne víc, než si myslíš.
• Fotky ve vaně, v plavkách nebo v pyžamu a chvíle, kdy je dítě smutné nebo naštvané. Do vlastního alba patří, na veřejnou stránku ne.

Dobré pravidlo: když váháš, vynech to. Stránka tím málokdy ztratí na kráse.

Zakrývání obličejů: stačí samolepka?

Hodně scrapperek lepí dítěti přes obličej srdíčko, hvězdičku nebo kytičku, na papíře i digitálně. Je to hezké gesto, ale funguje jen tehdy, když obličej opravdu zakryješ. Malá samolepka přes oči často ukáže dost na to, aby se dal člověk poznat: tvar obličeje, pusu, vlasy.

Pokud chceš obličej zakrýt, udělej to takhle:

• Zakryj celý obličej něčím, co neprosvítá. Žádný pauzovací papír ani průhlednou samolepku.
• U digitální stránky zvol silné rozmazání nebo jednolitou plochu, ne jemný závoj. Upravenou verzi si ulož zvlášť od originálu, abys nikdy omylem nesdílela špatný soubor.
• Nejjednodušší je fotka bez obličeje. Dítě zezadu, ručičky, které něco drží, nohy v písku nebo stín často řeknou stejně tolik.

Některé scrapperky dělají dvě verze stránky: jednu se skutečnou fotkou do alba a druhou s neutrální fotkou nebo zakrytým obličejem, kterou ukazují. U papírových stránek můžeš fotku před vyfocením na chvíli nahradit listem papíru nebo jinou fotkou.

Raději taky sdílej menší obrázek celé stránky než ostrý detail jedné fotky. Stránka s několika fotkami, papíry a textem se jako samostatný portrét hodí mnohem méně.

Jak si nechat journaling a osobní údaje pro sebe

Často nejde o fotku, ale o to, co k ní napíšeš. Journaling je srdcem stránky a jsou v něm právě ty osobní věci: pobyt v nemocnici, hádka ve škole, těžké období doma, jak se tvoje dítě cítilo. To jsou příběhy pro tvoje dítě a rodinu, ne pro cizí lidi.

Pár způsobů, jak je uchovat a přitom nesdílet:

• Napiš journaling na kartičku pod chlopeň, do obálečky nebo na zadní stranu fotky. Na sdílené fotce pak bude vidět jen přední strana.
• Vyfoť stránku bez bloku s journalingem, nebo přes něj na chvíli něco polož.
• Dopisy dětem do budoucna si schovej do zvláštní části alba, kterou nikdy neukazuješ.

Mysli i na to, že si to tvoje dítě jednou samo přečte. Co teď působí roztomile nebo vtipně, to by teenager na internetu najít nemusel chtít.

Jak požádat o souhlas ty, kdo jsou na fotce

Kdo je na tvé stránce, má do toho taky co mluvit. U dospělých je to jednoduché: zeptej se. Někomu to vůbec nevadí, jiný by byl nešťastný, kdyby se viděl na internetu.

O cizích dětech rozhodují rodiče. Pokud jsou na fotce kamarádi, sestřenice a bratranci nebo spolužáci, zeptej se jejich rodičů, jestli můžeš stránku sdílet. Když souhlas nedostaneš nebo se nemůžeš zeptat, zakryj jména a obličeje, nebo stránku nesdílej.

Tvoje vlastní děti rostou. Zhruba od sedmi, osmi let často už tak nějak chápou, co sdílení znamená, takže se jich prostě zeptej. Může tahle stránka na internet? Kterou fotku raději ne? Tím jim ukážeš, že jejich podoba patří i jim. Starší děti a teenageři na to mívají jasný názor a ten si zaslouží váhu.

Pokud posíláš stránky přímo rodině nebo je sdílíš v uzavřené skupině, popros je taky, ať je sami dál nešíří.

Co říkají pravidla?

Kromě slušnosti je tu i právní stránka. Fotka, na které je někdo poznat, nebo jméno jsou osobní údaje. Když sdílíš stránky s rodinou a přáteli, obvykle to spadá pod výjimku pro čistě osobní a domácí činnost v GDPR, evropském nařízení o ochraně osobních údajů. Když je zveřejníš na internetu pro všechny, podle Soudního dvora EU to zpravidla už pod tuhle výjimku nespadá a platí běžná pravidla ochrany osobních údajů.

Kromě toho dává nizozemský autorský zákon (Auteurswet) díky takzvanému právu k podobizně (portretrecht) každému slovo do toho, co se děje s fotkou, na které je poznat. Může se bránit zveřejnění, pokud k tomu má oprávněný důvod, třeba proto, že ho fotka uvádí do rozpaků.

U malých dětí rozhodují rodiče nebo poručníci a i u vlastních dětí musíš brát ohled na jejich zájem. V roce 2020 rozhodl soud v Gelderlandu, že babička musí stáhnout fotky vnoučat z Facebooku a Pinterestu, protože k tomu matka nedala souhlas.

Když tě někdo požádá, abys fotku nebo stránku smazala, udělej to, i když na tom sama nevidíš nic špatného.

Co s fotkami na internetu dělá AI a scrapery

Co je veřejně na internetu, si můžou ostatní uložit. A neděje se to jen ručně. Programy, které procházejí internet, takzvané scrapery, sbírají obrovské množství fotek, třeba na trénování systémů AI nebo pro rozpoznávání obličejů. Také některé platformy používají to, co na ně lidé nahrají, pro vlastní AI, podle svých podmínek.

Úplně tomu zabránit nemůžeš, ale riziko zmenšit ano:

• Sdílej méně veřejně a víc s malou skupinou lidí, které znáš.
• Sdílej obrázek celé stránky v nižším rozlišení, ne jednotlivé fotky v plné ostrosti.
• Dávej pozor na údaje o poloze. Fotka pořízená telefonem často obsahuje místo, kde vznikla. Hodně velkých platforem tyhle údaje při nahrání odstraní, ale ne každá služba to dělá, a když soubor pošleš přímo, často v něm zůstanou. Vypni polohu v aplikaci fotoaparátu pro fotky svých stránek, nebo údaje před sdílením smaž.
• U nové služby nebo aplikace si přečti, co se s tvými fotkami děje a jestli můžeš zakázat, aby se používaly k trénování AI.

Malý uzavřený okruh je méně zranitelný než otevřená síť. Ale úplně bez rizika není nic, co je na internetu.

Uchovávat soukromě a sdílet jen to, co chceš

Ne každou stránku musí někdo vidět. Hodně zkušených scrapperek dělá stránky, které nikdy nedají na internet, právě proto, že jsou na nich lidé, kteří by to nechtěli, nebo protože je ten příběh příliš osobní. Tyhle stránky bývají v celém albu ty nejcennější.

Pár zvyků, které pomůžou:

• Ať je soukromí výchozí volbou. Skeny a fotky stránek si ukládej tam, kam máš přístup jen ty, a u každé stránky se vědomě rozhodni, jestli ji sdílíš a s kým.
• Co se týká tvých dětí, sdílej s malým okruhem lidí, a veřejně ukazuj hlavně stránky o věcech: o cestě, ročním období, tvé zahradě, technice, kterou sis chtěla vyzkoušet.
• Pokud chceš ukázat svou tvorbu jako scrapperka, vyber stránku, kde hraje hlavní roli kompozice a materiál. Ostatní scrapperky nejvíc zajímá, jak jsi ji udělala.

Scrappd je vytvořený tak, abys mohla svoje knihy uchovávat soukromě a sdílet jen to, co chceš.

A to nejdůležitější: fyzické album na poličce zůstává ze všech míst tím nejbezpečnějším. Tam klidně můžou být celá jména, vtipné fotky z vany i dlouhé příběhy, pro lidi, kterým jsou určené.

Tohle je obecné vysvětlení, ne právní rada. Když si nejsi jistá, nejdřív požádej lidi na fotce o souhlas, nebo se poraď s právníkem.